Soudkyně opět dospěla k závěru, že Hradílek se nemusí omlouvat. Podle ní pouze vyjádřil svůj osobní názor. Použil velmi expresivní výrazy, ale i vzhledem k tomu, že se s Hučínem zná přes dvacet let, jde o únosnou míru. Soudkyně také zdůraznila, že informace o Hučínovi měl Hradílek od někdejšího šéfa moravskoslezských kriminalistů Jiřího Pščolky, který Hučína podezříval z neobjasněných bombových útoků v Přerově.
Hučín, který tvrdí, že Hradílkovy výroky poškodily i jeho osobní život, se s verdiktem odmítá smířit a oznámil, že se opět odvolá. Hradílek svůj názor na Hučína nezměnil. „Za svými názory si stojím. A i kdyby soudy rozhodly v můj neprospěch, raději bych zemřel hlady někde pod mostem, než bych se Hučínovi omluvil,“ řekl.
Soud opět zamítl Hučínovu žalobu na Hradílka
Ostravský civilní soud řeší žalobu od roku 2008. První verdikt potvrdil i olomoucký vrchní soud. Hučín ale podal dovolání k Nejvyššímu soudu, který vrátil případ do Ostravy s připomínkami k odůvodnění. Roku 2012 soud žalobu opět zamítl. I toto rozhodnutí nadřízený soud zrušil.
Hučín byl aktivním bojovníkem proti komunismu a několikrát byl ve vězení. Po propuštění podepsal Chartu 77. Po roce 1989 postupně dosáhl úplné rehabilitace. Později byl obžalován z několika trestných činů, například nedovoleného ozbrojování, vždy byl zproštěn viny a získal také odškodnění za pobyt ve vazbě.
