Kutná Hora - Návštěvníci Kutné Hory si z bývalého královského horního města zapsaného na seznam kulturního dědictví UNESCO neodvážejí jen vzpomínky na chrám sv. Barbory nebo procházku bývalou důlní štolou. Do svých zavazadel si přidávají i řadu suvenýrů. V poslední době mezi nimi přibývá krabiček se speciální skleněnou baňkou, v níž se otáčejí malé lesklé lopatky. Říká se jí Crookesův mlýnek. Vyrábí ho jako jediná v Česku místní firma Tomáše Pokorného.
Z Kutné Hory si návštěvníci odvážejí vzpomínky i světelné mlýnky
„Našel jsem ten nápad na internetu. Zjistil jsem, že se k nám mlýnky dovážejí z Rakouska a prodávají se jen v Českém Krumlově. Nakoupil jsem si tam pár kousků, rozbil je a snažil se zjistit, jak fungují,“ popsal. Nad podstatou mlýnků hloubal tři nebo čtyři roky. Začátky prý byly těžké - vyrobil třeba 20 lopatkových zařízení, fungovala z nich ale jen dvě.
Princip Crookesova mlýnku je starý téměř 140 let a je založen na využití světla. Vrtulka na jehlovém ložisku, jejíž lopatky mají jednu stranu lesklou a druhou tmavou, se uzavře do baňky, z níž se vyčerpá vzduch. Pustí-li se na mlýnek dostatečně intenzivní svazek světelných paprsků, vrtulka se roztočí.
„Když vytáhnu z baňky moc vzduchu, mlýnek se netočí,“ popsal Pokorný jedno z úskalí. Dokončení mlýnků si bere na starost sám, polotovary mu připravují kolegyně. Více než 15 mlýnků denně ale vyrobit nedokážou. Všechny jsou okamžitě rozebrané.
Skleněný mlýnek se pro Pokorného stal jedním z receptů, jak vyzrát na konkurenci. „Hledám něco, co nikdo jiný neumí, protože pak není těžké to prodat. Hlavně se bráním jednoduchým věcem, které se dají udělat v Rusku nebo Číně,“ shrnul.
Vedle mlýnků pouští do světa i skleněné houpací čápy. Figurky ptáků kývajících se nad sklenicí s vodou patřily už za totality k atrakcím řady výkladních skříní. Zákazníci je vyhledávají stále. Pokorného firma jich měsíčně vyrobí až 1200, většina končí v cizině.
A byli to právě sklenění čápi, kteří Pokorného přivedli do sklářského oboru. Před šesti lety totiž převzal krachující kutnohorskou firmu, která je vyráběla. Vyučený rybář v ní občas pomáhal a se zaměstnanci se znal. Sklo ho prý vždycky lákalo. Dnes zaměstnává pět lidí a spolupracuje také s kutnohorským Ústavem sociální péče sv. Bartoloměje. Jeho klienti pro něj ručně dekorují skleničky, které pak slouží jako svícny.