Karlovy Vary – Neporušené přírodě v okolí osady Kladská u Mariánských Lázní se již dlouho říká Česká tajga. Dřív to byl druhý největší revír v Čechách a myslivecká tradice se tu drží dodneška. Samotné místo se ale do historie zapsalo už ve středověku stavbou unikátního vodního kanálu, který spojil v regionu do jednoho systému deset rybníků.
Za sibiřskou tajgou na Mariánskolázeňsko
Kladská patří na západě Čech mezi turisticky nejzajímavější lokality. Ve výšce přes osm set dvacet metrů nad mořem nabízí přírodu, která u nás není zcela obvyklá. „Jedno z pěti rašelinišť národní přírodní rezervace Kladské rašeliny se nazývá tajga, je největší a trochu připomíná svým porostem sibiřskou tajgu,“ vysvětluje ředitel Správy CHKO Slavkovský les Jan Schlossar.
Pro bezpečný přechod přes mokřiny byla okolo Kladského rybníku postavena dřevěná lávka. Naučná stezka je dlouhá jeden a půl kilometru. „Na stezce podáváme průřez od historie tajgy přes faunu, flóru až po vznik rašelinišť,“ dodává Jan Schlossar.
Reportáž Marka Štětiny (zdroj: ČT24)
Díky velkému množství lesní zvěře bývala Kladská druhým největším revírem v Čechách. Už v 19. století tu vznikla osada s typickými alpskými sruby. Na svém oblíbeném místě je nechal postavit rakouský kníže Otto Schönburg-Waldenburg, který byl vášnivým myslivcem. „Zvěř miloval a také ji choval. V okolí Kladské získal zhruba pět tisíc hektarů lesní půdy a v době největšího rozkvětu zde choval až na tisíc kusů vysoké zvěře,“ říká referent myslivosti Lesního závodu Kladská Tomáš Janda.
Myslivecké tradice se tu udržují dodnes. Mezi nejvyhlášenější patří podzimní Svatováclavské troubení. „Na Kladské se chová jako hlavní druh zvěř jelení, která je pochopitelně mezi myslivci vysoce ceněna. Je tady také zvěř dančí, mufloní, srnčí a černá,“ vypočítává Tomáš Janda.
Kladská se ale do historie zapsala už ve středověku stavbou vodního kanálu. Soustava deseti rybníků pomohla průmyslovému rozvoji kraje. Voda sloužila k těžbě horniny a cínu na Sokolovsku. Z Kladské ji tam dovedla dodnes funkční národní technická památka „Dlouhá stoka“. „Na stavbě se podílely stovky pracovníků různých profesí, a protože byla nutná stálá údržba, tak se vybírala vodní daň, na níž se podíleli všichni kráseňští a hornoslavkovští těžaři,“ připomíná historik Krajského muzea v Sokolově Jiří Beran.
Dlouhá stoka se rozvíjela až do konce 16. století, to už měřila přes třicet kilometrů, napájela padesát dva rudních mlýnů, měla třicet pět mostů a třináct stavidel. Na svou dobu to bylo vodní dílo, které v Evropě nemělo obdoby svým rozsahem, ani způsobem provedení. „Pravá strana celého toho kanálu je průchozí, takže je to krásná procházka. Vede z Kladské do Krásna, uvidíte tam, kdy stoka jde v náspu, jde výš, než je okolní terén, je to skutečně vodní dílo prvořadé důležitosti,“ zve k návštěvě Jan Schlossar.
Na návštěvníky Kladské čekají už brzy další novinky. Kromě prodloužení stávající naučné stezky tu bude otevřeno i přírodní muzeum.
Vydáno pod