Liberec/Karlovy Vary/České Budějovice – Pomoc lidem v ohrožení života se v česko-polském pohraničí protahuje pouze kvůli předpisům. Na některých místech v Polsku by přitom byly české sanitky rychleji, liberečtí a polští záchranáři si to vyzkoušeli při společném cvičení. Jenže přes hranici smějí jezdit jen v případě mimořádných událostí, pro zavedení spolupráce do běžného provozu schází povolení politiků a úřadů. Dobrá vůle k součinnosti ze strany záchranářů je na obou stranách hranice a také ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že už se problematikou zabývá.
Záchranáři čekají na legislativní podporu
V Krásném Lese se stalo hromadné neštěstí, po srážce autobusu a dvou aut je padesát zraněných. To je případ, kdy polské sanitky můžou přijet. Cvičení ukázalo, že na místě jsou za šest minut a záchranka chce, aby tak jezdily běžně. „Aby skutečně pacientům poskytoval péči ten, který je mu nejblíže,“ prohlásil krizový manažer ZZS Libereckého kraje Jiří Wachsmuth a ředitel ZZS Libereckého kraje Stanislav Mackovík doplnil: „Časový interval má velký význam pro prognózu pacienta i do budoucnosti.“ Zásahů u pacientů – cizinců přibývá, liberecký vrtulník před měsícem už zasahoval v Polsku. Letěl však pro Čecha, v případě Poláka by to bylo složitější. „Pro pacienta i pro záchranáře by samozřejmě bylo výhodnější dopravit jej rovnou do spádové nemocnice jeho vlastního státu,“ komentuje situaci mluvčí ZZS Libereckého kraje Lenka Moravcová.
Sanitky jsou na obou stranách hranice stejné. Záchranáři pořádají cvičení a stáže, vydali své slovníky. Spolupráci brání skutečně už jenom legislativa. „My jako odborníci se připravujeme. Jakmile bude podepsáno, jsme připraveni,“ ujistil ředitel ZZS Zhořelec Arkadiusz Kawka. Liberečtí lékaři ale tvrdí: „Bude-li naše pomoc v Polsku potřeba, pomůžeme. Hippokratova přísaha nezná hranice.“
Reportáž Milana Brunclíka, Antonína Bruštíka a Aleše Hazuky (zdroj: ČT24)
Kromě toho, že zákon o Zdravotnické záchranné službě neexistuje, legislativa se zásahy záchranek na území cizích států nepočítá a taková pomoc stojí právně na vodě. Mohla by prakticky fungovat jenom do té doby, než by se něco přihodilo nebo nepovedlo. Zájem o spolupráci je přitom na obou stranách hranice veliký už jen proto, že zhořelecká záchranka má k dispozici čtyři posádky, zatímco liberecká deset, a k dispozici má navíc i vrtulník. Mohly by si tedy vzájemně vypomoci.
Liberečtí záchranáři však nejsou jediní, kdo takové problémy řeší, například v Karlovarském kraji mají záchranáři obavy z rozdílných medicínských postupů v Česku a Německu. Čeští záchranáři se do těžké situace dostávají pokaždé, když třeba převážejí zraněného lyžaře z Krušných hor do nemocnice v německém Erlabrunu. Za hranicemi by totiž měli postupovat podle německých předpisů. „Mohu použít lék na uspání pacienta, který v Německu vůbec není schválen a rodina by mohla říct: on utrpěl újmu, protože mu dali to a to,“ poukázal ředitel ZZS Karlovarského kraje Ivo Tukinski. Podle mluvčího krajských záchranářů riskantních případů každý rok přibývá. „Jsou to stovky případů, kdy je náš pracovník ohrožen. A je velké riziko, že bude popotahován pro porušení německých předpisů,“ potvrdil mluvčí ZZS Karlovarského kraje Lukáš Hutta.
Diskuze o sjednocení předpisů vedou politici na obou stranách hranice podle záchranářů už déle než pět let, náměstek krajského hejtmana Martin Havel (ČSSD) rozzlobené lékaře chápe: „Nejdřív jsme čekali na vstup do celní unie, potom byl Schengen. Dnes už máme volné hranice, a přesto jsou tady administrativní bariéry.“ Kraj už jednal se zástupci Bavorska i Saska, všichni spolupráci schvalují. Upravit zákony a podepsat mezinárodní dohody ale podle náměstka krajští politici nemohou. Záchranáři si stěžují, že bourání administrativních bariér trvá příliš dlouho. Ministerstvo zdravotnictví sice trvdí, že připravuje jakýsi postup, podle kterého by kraje mohly uzavírat smlouvy o přeshraniční spolupráci záchranek se svými jednotlivými zahraničními protějšky, konkrétní termín však neuvedlo.
V Jihočeském kraji zatím funguje spolupráce alespoň v rámci mezinemocničních transportů pacientů z Rakouska. Míří tam první české sanity, třikrát měsíčně přepravují rakouské pacienty do zemských nemocnic, nejčastěji zastavují v Gmündu. Pro posádky připravili zdravotníci speciální slovníky. „Slovník pokrývá veškeré spektrum běžných otázek záchranářů,“ vysvětlil ředitel jihočeské ZZS Marek Slabý. Podle zdravotníků to je však zatím jediný úspěch, zpřístupnit nemocnice lidem z druhé strany hranice se nedaří. Čekají na to v Českých Velenicích, do gmündské kliniky mají místní jen několik stovek metrů. „Včera bylo pozdě,“ konstatuje starosta Českých Velenic Jaromír Slíva (ČSSD). Projekty narážejí na odlišnou legislativu a rozdílné náklady na ošetření. Politici během 15 let zatím nedokázali tyto problémy vyřešit.
Rakouští záchranáři se na českém území do ostrých akcí běžně nezapojují, účastní se pouze cvičení. To chtějí změnit zástupci kraje, hodlají připravit smlouvy, které umožní společný zásah zdravotníkům i hasičům. „Tak, aby tady ty záležitosti byly propojeny, aby to bylo vyřešeno systémově,“ zdůraznil vedoucí krizového řízení Jihočeského kraje Stanislav Mrvka. Zástupci samospráv chystají i projekt společné nemocnice, měla by stát přímo na hranicích. Zda se do výstavby skutečně pustí, rozhodnou na konci roku.
GALERIE
Záchranná služba