Plzeň/Ústí nad Labem - Český červený kříž se potýká s nedostatkem peněz, oblastní spolky řeší existenční problémy. Rokycanská pobočka nepřežila ekonomickou krizi a zavřela. S velkou pravděpodobností ale nebude jediná. Problémy mají i ve větších městech. Příčinou je nízká podpora ze strany státu. Spolky tak nemají na výplatu členů, na pronájmy, musí omezovat řadu akcí. Například na Plzeňsku dostaly letos spolky o dvě třetiny peněz méně než loni. Mnohé tak bojují o přežití.
Červený kříž zavírá pobočky, nemá na ně peníze
V Rokycanech dlouho fungoval oblastní spolek Českého červeného kříže. V posledních měsících už tu Jana Sudová pracovala sama. Neměla ani na výplatu, ale snažila se pobočku za každou cenu zachránit. „Náklady se šplhaly stále výš a dotace byly stále menší,“ říká bývalá ředitelka Oblastního spolku ČČK Rokycany Jana Sudová.
Výdejna oděvů pro sociálně slabé v plzeňské Čelakovského ulici byla hojně navštěvovaná. Jen loni tu předali potřebným více než sedm tisíc kusů oděvů. Teď nemají peníze na pronájem prostor ani na benzín, aby mohli oblečení svážet. Zahraniční pobyt pro děti s respiračním onemocněním museli na poslední chvíli zrušit. A problémy jsou i s tuzemským letním táborem. „Ten pro nás bude představovat ztrátu kolem tří set tisíc korun. Tato ztráta nás položí na lopatky,“ konstatuje ředitel Oblastního spolku ČČK Plzeň Josef Hajšman. „Snažíme se zajistit peníze, kde se dá,“ dodává jeho kolegyně Svatava Slavíková.
Reportáže Mirky Vildové, Jana Stuchlíka a Michala Klokočníka (zdroj: ČT24)
Nedostatek financí není jediným problémem, který Český červený kříž řeší. Členská základna stárne a mladých nadšenců je čím dál míň. A podobná situace vládne i v řadě jiných spolků Českého červeného kříže. To je i případ severních Čech. Hrníčky za deset, bunda za padesát. Prodejem věcí, které donesou dárci, získává ústecká organizace ČČK peníze na pořádání dětských táborů pro sociálně slabé, výlety nebo polévky pro bezdomovce. „Sháníme peníze, kde se dá. Každá koruna, kterou vyděláme, je dobrá,“ přiznává ředitelka ČČK v Ústí nad Labem Nevena Černohorská.
Červený kříž se ocitl v nouzi, protože zcela chybí dřívější dotace od státu i dary sponzorů. Ti nejvěrnější spíš posílají neprodané oblečení nebo jídlo. „Omezujeme všechno možné, tlačíme náklady dolů,“ dodává Petr Urban z ČČK v Ústí nad Labem.
Zavřít ale v ústeckém Českém červeném kříži rozhodně nechtějí. „V tuto chvíli je to určitě chyba státu, že nemyslí na tyto organizace,“ je přesvědčena náměstkyně ústeckého primátora Zuzana Kailová.
Ústecký Český červený kříž v této chvíli přežívá jen díky pomoci krajského úřadu a radnice. S granty, které by mohly přinést peníze na jednotlivé projekty, zatím okresní organizace příliš neuspěla.
O něco lepší je situace na východě Čech, kde se snaží hlavní aktivity udržet. „Nejčastěji u nás provádíme výuku první pomoci u malých dětí, dospělých i seniorů. Také připravujeme lidi na katastrofy či poskytování humanitární pomoci,“ vypočítává ředitelka ČČK v Chrudimi Anna Altrichterová.
Také organizace v Královéhradeckém kraji se nedávno významně zapojila do pomoci zaplavené Moravě. I tady napjatý rozpočet nutí k úsporám. Zatím se ale šetří pouze na preventivních a osvětových akcích. „Že bychom museli někde něco výrazně omezovat či rušit, to ne. Minimální program, který je nám dán zákonem, je v celém kraji úspěšně plněn,“ uzavírá Karel Žabka u hradecké organizace ČČK.
Navzdory finančním těžkostem se k Českému červenému kříži v Královéhradeckém kraji ročně hlásí na padesát dobrovolníků.