K historickému letu se Jan Kašpar vydal z pardubického vojenského cvičiště, na němž v předchozích měsících prováděl své první vzduchoplavecké pokusy. Zanedlouho se pod plátnem potaženým trupem jeho letadla objevila Přelouč, následovaná středočeským Kolínem. K hlavnímu městu dorazil Kašpar v oblasti Proseka, odkud zamířil k Hradčanům, a dále přes rozkvetlý Petřín ke Smíchovu. Dvaadevadesát minut trvající let zakončil na louce u dostihového závodiště ve Velké Chuchli, kde jej přivítalo několik přátel.
Zhruba 120 kilometrů dlouhý přelet představoval v dobovém kontextu úctyhodný výkon. Zprávu o něm přinesl snad všechen tuzemský tisk. Z Kašpara se stal hrdina, jemuž telegraficky gratuloval i slavný francouzský pilot a letecký konstruktér Louis Blériot. Pardubický inženýr se ocitl na vrcholu slávy, ale též jen krůček od konce své krátké aviatické kariéry.
Rozhovor s Michalem Plavcem a Petrem Márou
Rozhovor s Michalem Plavcem a Petrem Márou
St6_13.5.2011
Reportáž Magdy Trojanové
K létání - tehdy ještě v koši balónu - se Kašpar podle svých vzpomínek poprvé dostal ve vestfálské Alteně, kam odešel na jaře 1908. Pohled na svět z ptačí perspektivy učaroval mladému absolventovi pražské techniky natolik, že se snu o létání nevzdal ani poté, co přijal místo v mladoboleslavské automobilce Laurin a Klement. Impulzem, který Jana Kašpara přiměl věnovat se vzduchoplavbě s plným nasazením, bylo pokoření kanálu La Manche již zmíněným Louisem Blériotem v červenci 1909. Díky podpoře ze strany otce, zámožného pardubického hoteliéra, si mohl koupit kopii Blériotova letounu, jenž mu byl dodán počátkem dubna 1910.
Ovládnout umění vzduchoplavby nebylo jednoduché. Zřejmě z úsporných důvodů Kašpar nepodstoupil kurz nabízený výrobcem letadla, takže si musel vystačit s manuálem a s informacemi, které mu za úplatek poskytl jeden z mechaniků Blériotovy továrny. Poté, co Kašpar doložil úřadům schopnost aeroplán ovládat, otevřela se mu cesta k veřejným leteckým exhibicím. S rostoucí sebejistotou prodlužoval dobu strávenou ve vzduchu, až se v polovině května 1911 odvážil k památné cestě do Prahy, pro niž si jako záminku zvolil účast na svatbě svého dobrého přítele.
Kašparova letecká kariéra ale vzala rychlý konec
Peníze vybrané na přehlídkách od diváků nedokázaly pokrýt náklady, a tak v roce 1912 pověsil létání na hřebík. O rok později mu zemřel otec a na Jana přešla povinnost starat se o zděděný majetek.
Po první světové válce sice byl nějaký čas členem československého vojenského letectva, ale vzhledem k tomu, že už řadu let nelétal, a za celý svůj život absolvoval všeho všudy 25 letových hodin, nedostal už šanci do kokpitu usednout. Ve 20. letech se Kašpar živil obchodováním se dřevem a krátce pracoval na ministerstvu veřejných prací jako referent pro letectví. Pravděpodobně pod vlivem finančních problémů, ale asi nejenom kvůli nim, se Jan Kašpar rozhodl pro dobrovolný odchod ze života. Zemřel 2. března 1927 ve věku nedožitých 44 let.
