Jihlava – Sekačka na trávu je sice účinný pomocník, nehodí se však do každého terénu. Ve svažitých a jinak hůře dostupných pozemcích tak přichází ke slovu obyčejná kosa a lidské ruce. S úpravou chráněných luk dnes začali na Vysočině dobrovolníci – sekáči. Ručně musejí posekat několik hektarů mokřadů a rašelinišť. Letos je dobrovolníků málo i přesto, že mají ubytování a stravu zdarma.
Ruční kosení luk příliš netáhne
Přírodní památka Urbánkův palouk je jednou z rašeliništních podmáčených luk, kde v květnu rozkvétají orchideje a žije zde mnoho chráněných živočichů. Žádná technika se sem nedostane a posekat louku je možné pouze ručně. „Zatím je to dobré, začíná mě sice trochu bolet pravá ruka, ale jinak počasí je úplně vynikající,“ pochvaluje si dobrovolnice Marta Vaverková. „Kosou se to dělá kvůli tomu, že se tak nejvíc zachová podklad a kořeny a neničí to ty rostliny,“ vysvětluje další dobrovolník Karel Křivan.
Student Jan Mádle z Prahy o sobě říká, že je profesionální dobrovolník. Jen za byt a stravu například pase ovce, jezdí dobrovolně pomáhat při povodních a teď přijel ručně kosit chráněné louky. „Za prvé je to rychlejší než nějakým křovinořezem, protože člověk s kosou má větší záběr. Za druhé to vyjde levněji, protože nepotřebujete benzín,“ říká Jan Mádle. „Kdo přijede, samozřejmě má kde spát a dostane najíst. Kdo přijede z daleka, zaplatíme mu i cestu,“ uvádí organizátor kosení Václav Křivan.
Dobrovolníky stále přijímají, počítali původně s mnohem větším zájmem. Na Vysočině s jejich pomocí udržují chráněné mokřady nejenom na Třebíčsku, ale i kolem Kladinského potoka na Pelhřimovsku nebo pod Žákovou horou na Žďársku. „Tráva, která se neposeče, tak se na louce hromadí a tvoří se z ní vrstva stařiny. Pro orchideje a další ohrožené rostliny je to nepřijatelné,“ uzavírá Václav Křivan.
Dobrovolníkům bude pokosení a vyklizení asi čtyř hektarů mokřadních luk trvat zhruba následujících čtrnáct dní.
Reportáž Radovana Daňka (zdroj: ČT24)