Jiřina Kinkorová se narodila se zdravotním handicapem, kvůli němu nemá žádné vzdělání, práci ani vlastní domácnost. Ale právě díky němu má olympijské medaile. Poslední tři si přivezla letos v červenci ze Světových letních speciálních olympijských her v Řecku, vyhrála je ve stolním tenise. „Za dvouhru, čtyřhru a mix. Po vyřazovacích zápasech už jsme hráli ve veliké hale, kde bylo 24 stolů. Tam už jsme vlastně hráli o medaile,“ uvedla Jiřina Kinkorová a trenér Karel Třešňák z Domova pro osoby se zdravotním postižením Zběšičky doplnil: „Jiřka je všestranně sportovně nadaná. Ať je to ping-pong nebo něco jiného, všechno jí od přírody jde. Stačí, aby trénovala a pracovala na sobě, pak jsou výsledky.“ Ani kamarádka úspěšné sportovkyně Renata Odstrčilová neskrývá nadšení: „Byla jsem přesvědčená, že nějakou tu medaili vyhraje a přiveze. Jsem na svoji kamarádku hodně hrdá, mám ji ráda a fandila jsem jí moc.“
Reportáž Kristiny Vrkočové
Na speciální olympiádě nebyla Jiřina Kinkorová poprvé a stolní tenis není jedinou její disciplínou. „Dřív jsem závodně plavala. První moje olympiáda byla v Bratislavě, tam jsem vybojovala dvě zlaté medaile,“ vysvětlila olympijská vítězka. Jednu získala i ve vrhu koulí, závodí už dvacet let. „To je plavání, potom atletika, pinčes a přehazovaná. Hlavně, že mám pohyb, dělám to pro radost sobě i ostatním,“ potvrdila Jiřina Kinkorová a Karel Třešňák dodal: „Jiřina je opravdu šikovná. Pokud není nervózní a hraje dobře, tak je opravdu dobrá.“ Poslední speciální olympiáda skončila před pár týdny a šampiónka ze Zběšiček už sní o další. Za čtyři roky by ráda reprezentovala až v Koreji: „Tam by měla být letní i zimní speciální olympiáda. Jestli to vyjde, nevím. Kdybych měla štěstí. Ale v pinčesu bych asi hrála.“
Nejbližší zápas, který ji čeká, je až v listopadu ve Dvoře Králové. Vyhrává i na domácích turnajích speciálních sportovců. Na svůj největší životní úspěch však stále ještě čeká, ze všeho nejvíc totiž sní o zaměstnání a životě ve vlastním bytě v Písku: „Budeme se o sebe starat. Vařit si, nakupovat si a tak.“
Pokud se Jiřina Kinkorová skutečně přestěhuje, rozehraje nejdůležitější zápas svého života. Zápas, který bude trvat čtyřiadvacet hodin denně. Aby uspěla, musí překonat toho nejsilnějšího soupeře – sebe.