Plzeň - Košíkářské řemeslo sice u nás patří k těm vůbec nejstarším, v poslední době ale v Česku přežívá jen díky úsilí pár nadšenců. Košíkáři mají přitom hlavně před Velikonocemi práce až nad hlavu, i když musí čelit levné konkurenci z Asie i Polska. Redaktorka Mirka Vildová natáčela u Zdeňka Pikala ze Starého Kramolína, který začínal s pletením pomlázek, ale postupem času se pro něj stala koníčkem právě košíkařina.
Košíkáři mají před Velikonocemi práce dost, je jich ale jen pár
Zdeněk Pikal je povoláním učitel, u práce s vrbovým proutím hlavně relaxuje. „Postupem času jsem si koupil nějakou literaturu na internetu, navštívil jsem několik zkušených košíkářů a učím se do teďka.“ K výrobě košíku je potřeba zejména kvalitní proutí, se synem si proto vysázeli vrbový háj. Ne každé proutí se totiž na výrobu košíků hodí, Zdeněk Pikal vysvětluje, že je celkem asi 300 druhů vrb, ale na košíky se hodí jen deset z nich.
Pletení košíků je poměrně fyzicky náročné, Zdeněk Pikal už ale po letech zkušeností vyrobí proutěný košík za dvě hodiny. Problém je prý ale sehnat košíkářské náčiní, často proto nezbývá, než si ho vyrobit svépomocí. Své zkušenosti s vyplétáním košíků teď Zdeněk Pikal předává i svému synovi a na farmářských trzích nebo velikonočních akcích také jiným dětem.
Reportáž Mirky Vildové (zdroj: ČT24)