Plzeň – Návštěvníci muzea plzeňské borské věznice tam najdou opravdové unikáty, například zápisky jednoho z tzv. omladinářů. Kreslil si, zatímco čekal na verdikt v nejvýznamnějším politickém procesu na konci 19. století. Má to ale háček – kvůli bezpečnostním opatřením tam smí jen členové bezpečnostních složek, soudci nebo studenti práv.
Plzeňská borská věznice má vlastní muzeum
Režim byl přísný – tvrdá práce a večery na samovazbách. Řada vězňů končila v psychiatrických léčebnách. Mluvčí věznice Jana Bartošová informovala, že na cele byla jen sklopná postel, kterou vězni mohli sklopit až večer, stolek a židle. K vidění je třeba originální oprátka, na které končily životy odsouzených v rámci retribučních procesů po válce i vězňů politických.
Autor expozice Lukáš Paleček prozradil, že prvním popraveným politickým vězněm komunistického režimu byl Heliodor Píka. Na výslechy politických vězňů mělo tzv. bicí komando na Borech i speciální obušky. Byly o kus delší a silnější než ty klasické, které patřily k běžné výbavě.
Okovy na nohy se na Borech vězňům nedávaly, jsou tu jen kvůli popisu humanizace českého vězeňství. Používat se přestaly v polovině 19. století, tedy ještě před tím, než borskou věznici v roce 1874 začali stavět. První odsouzení nastoupili na Bory v červenci 1878 a podíleli se na dokončování areálu. Jana Bartošová sdělila, že z Rakouska-Uherska musel pracovat každý odsouzený, kromě nemocných a politických vězňů.
Věznici typickou svým hvězdicovým půdorysem navrhl Emanuel rytíř Trojan z Bylanowa. Jen o jejím umístění nebylo dlouho rozhodnuto. V úvahu přicházely také Domažlice a Klatovy. Po několikaletých diskuzích ale zvítězila lokalita na okraji Plzně.
Reportáž Mirky Vildové (zdroj: ČT24)