Stavba mostu začala v roce 1958. Tvůrci Žďákovského mostu byli architekt Josef Zeman a hlavní statik Antonín Schindler, jejich konstrukce byla v 60. letech unikátní i v celosvětovém měřítku. Na mohutný oblouk a další vzpěry spotřebovali stavaři během dalších devíti let čtyři a půl tisíce tun oceli, přesto působí výsledek neobvykle lehce, přitom však bezpečně a „kouzelně“.
Žďákovský most tvoří součást státní silnice I/19, která vede od Plzně k Letovicím na Blanensku, resp. jejího úseku Plzeň – Tábor. Spojení obou regionů je na mostu velice závislé, jeho občasné problémy proto mají velmi vážné následky.
V roce 1998 kontrola odhalila velkou trhlinu v rámu mostovky a několik dalších trhlin. Byla proto zcela zastavena doprava, což znamenalo pro řidiče velmi dlouhé objížďky. Oprava trvala dva měsíce – šlo však pouze o předzvěst dalších událostí, které se dotkly zejména nákladní dopravy. V roce 2010 byl stav Žďákovského mostu prohlášen havarijním a úřady zakázaly vjezd těžkých vozidel. Od té doby se však nestalo takřka nic. Oprava je ovšem naplánována na letošní léto (s tím, že objízdná trasa povede přes jiný most, který je v havarijním stavu) a měla by Žďákovskému mostu zajistit další desetiletí úspěšného provozu.
Žďákovský most ovšem není významný pouze jako dopravní stavba. Tato unikátní stavebně-technická památka přitahuje také vyznavače bungee-jumpingu, kteří se z mostovky vrhají do více než čtyřicetimetrové hloubky. Stavba se ovšem zapsala rovněž do dějin tuzemské kriminalistiky. Pachatelé takzvaných orlických vražd z první poloviny 90. let právě z něj shazovali těla svých obětí zavařená v sudech.
