Vařákovy Paseky - tragická dohra na pozadí oslav končící války

Vsetín – Bývalou osadu Vařákovy Paseky dnes na vyvýšené louce nedaleko Drnovic na Valašsku připomíná pouze naučná stezka a nenápadný pomník s několika jmény a datem 2. 5. 1945. Tehdy, už několik hodin po oficiálním ukončení druhé světové války, nacisté dokončili smutnou sérii likvidace tří valašských osad – Ploštiny, Prlova a právě Vařákových Pasek - kvůli spolupráci s partyzány. U posledně jmenované německé oddíly část obyvatel umučily a celkem osm z deseti usedlostí srovnaly se zemí. Už nikdy se do Vařákových Pasek lidé natrvalo nevrátili. Poslední dubnový den si památku obětí připomněli hosté dětí ze škol okolních obcí, ale také potomci osudového rodu Vařáků.

Vařákovy paseky byla osada deseti chalup uprostřed Vizovických vrchů. Jméno nesla podle zakladatele osady i zdejšího rodu. První chalupu si zde postavil Martin Vařák z Pozděchova někdy kolem roku 1870. Počátkem 20. století zde stály čtyři usedlosti s 26 obyvateli, vesměs potomky synů Martina Vařáka. Na konci druhé světové války, v době zásahu nacistů, žilo na Pasekách 56 lidí. Mnohým z nich ale osud válečné doby přihrál další stálé obyvatele. Valašsko se díky kopcovité krajině a rozsáhlým lesům stalo oblíbeným útočištěm záškodnických skupin. Partyzáni se často ukrývali ve zdejších chalupách, kvůli bezpečnosti se ale nezdržovali dlouho na jednom místě a úkryty měnili mezi jednotlivými osadami.

Začátkem května 1945 našli na Vařákových Pasekách dočasný azyl členové skupiny Jana Žižky. Z ůkrytu je vyrušili němečtí radisté, kteří byli pověřeni instalovat spojovací vysílačky a cestou se zastavili u jedné z chalup na Pasekách. Partyzáni, kteří den předtím již slavili konec války a porážku Německa, vyvolali přestřelku, při které tři nacističtí radisté padli, čtvrtému se však podařilo utéct a útok nahlásit krajskému ředitelství SS. Mezitím skupina partyzánů opustila své úkryty na Pasekách.

Ještě tentýž den Vařákovy paseky obklíčil zvláštní oddíl SS-Einheit Joseph, jehož členy vedle Němců tvořila i skupina Slováků. Oddíl dostal za úkol vypálit všechny stojící budovy, z deseti existujících jich nakonec lehlo popelem osm. Zbývající dvě zřejmě zůstaly vojákům skryty v mlze.

Všechny obyvatele Pasek posléze Němci odvedli do Valašské Polanky k nočnímu výslechu. Podle původního plánu měli být všichni popraveni, díky přímluvě německé kuchařky působící na tamní katolické faře nakonec velitel oddílu souhlasil s propuštěním matek s dětmi. Popraveni byli nakonec tři muži a jedna svobodná dívka. „Dědečka nám Němci ubili, strýc si musel vykopat svůj vlastní hrob a pak ho odstřelili. Bylo to skutečně zaviněno ne dobrým postojem partyzánů,“ vzpomíná syn pamětníka Jaroslav Vařák.

Osud Vařákových Pasek byl tragicky načasován i proto, že v době poprav už dole v údolí lidé vítali osvobozující jednotky Sovětů s Rumuny. Od roku 1950 na pasekách už nikdo nežije. Poslední dvě stojící budovy byly strženy v roce 1961.

Reportáž Josefa Kvasničky (zdroj: ČT24)