České Budějovice - Dva kostely v jihočeském kraji mění vlastníka. Stát se o ně dál starat nechce. Ten v Horním Dvořišti už převzalo vyšebrodské opatství, kostel Svaté rodiny v Českých Budějovicích zase získá v nejbližší době od ministerstva vnitra tamní biskupství. Svatostánek tak začne po letech znovu sloužit původnímu účelu.
Kostely mění vlastníka
Novogotický kostel byl od 19. století součástí kláštera. Od roku 1968 jako by ale přestal existovat, proměnil se v archív. „Stát kostel od farnosti vyvlastnil,“ připomíná historii objektu generální vikář Biskupství České Budějovice Adolf Pintíř.
Teď se sem znovu vrátí lavice, nový bude oltář. Regály a spisy odsud archiváři už odstěhovali, na biskupství teď trpělivě čekají na klíče. „To už je záležitost týdnů nebo měsíců,“ je přesvědčen Adolf Pintíř.
Jenže podle archivářů převod není ještě uzavřený. Proto tento týden odmítli štáb České televize pustit dovnitř. Z půl roku starých fotografií je zřejmé, že vlastnické změny bez úhony přečkal. „Jsme tomu velice rádi, protože tato novogotická stavba je součástí historického centra,“ připomíná primátor Českých Budějovic Juraj Thoma.
O kostel se začnou starat studenti. S architektem Josefem Pleskotem připravují projekt, který objekt oživí. „Chtěli jsme prostor, který bychom mohli považovat za svůj,“ říká ředitel Biskupského gymnázia Zdeněk Dvořák. „Budeme se snažit oživit objekt co nejdřív,“ dodává spirituál Biskupského gymnázia Josef Prokeš.
Kostel teď čekají drobné stavební úpravy. Noví majitelé opraví podlahu a vybourají průchody z kostela do budovy gymnázia, které zedníci před čtyřiceti lety zazdili.
Také kostel v Horním Dvořišti čeká oprava. Převor už od něj převzal klíče. Po šedesáti sedmi letech odemyká a dovnitř vstupuje jako staronový vlastník. „Když je dobrá vůle a rozum a když to není politikum, tak se to dá všechno řešit,“ upozorňuje převor Justin Berka.
Mniši se o kostel ve Dvořišti starali tři staletí. Přišli o něj během druhé světové války. Před patnácti lety na nejnutnější opravy přispěli odsunutí Rakušané.
Reportáž Aleše Hazuky (zdroj: ČT24)