Praha – Armádní muzeum na pražském Žižkově otevřelo výstavu, která přibližuje 150letou historii tělovýchovného spolku Sokol. Expozice nazvaná 150 let pod křídly Sokola připomíná nejenom tělovýchovnou roli organizace, ale také její kulturní a společenský význam.
Co vzniklo za 150 let pod křídly Sokola
Sokol byl založen v době, kdy podobných tělocvičných spolků vznikla celá řada. Miroslav Tyrš s Jindřichem Fügnerem a dalšími významnými osobnostmi národního života druhé poloviny 19. století ovšem založili Sokol i jako společnost podloženou myšlenkou emancipace od německého prostředí. Ne každý Sokol byl však cvičenec. „Část spolku tvořili ti, kteří cvičili, a část členstva dávala svojí příslušností k Sokolu příslušnost k českému národu,“ zdůraznil Michal Burian z Vojenského historického ústavu.
Vznik Sokola v jeho konečné podobě byla v určité míře náhoda. Spíše než o promyšlený projev národního cítění šlo o okamžitý vzdor reagující na nečekaný krok dosavadních německých spolupracovníků zakladatelů Sokola. „Původně měl v Praze vzniknout česko-německý tělovýchovný spolek. Němci nakonec našli movitého sponzora, který podmínil vznik spolku tím, že bude čistě německý. Češi na truc tomuto 'podrazu' vytvořili v roce 1862 Pražský spolek tělocvičný,“ popsal Michal Burian. Současně připomněl, že právě dnes uplynulo 130 let od prvního všesokolského sletu.
Sokol
Sokol a Československá republika
Klíčovou roli v české a československé historii však hrál Sokol i dříve během první světové války, když právě na jeho půdorysu vznikly první legionářské vojenské útvary. „Potom v říjnu 1918 sehrál Sokol naprosto zásadní roli. Měli jsme nový stát - Československou republiku, ale vojsko bylo ještě na frontách. Sokolové sehrávali v prvních týdnech nového státu roli jak armády, tak policie,“ shrnul Michal Burian.
Nakonec právě Sokol a německý turnerský tělocvičný spolek, tedy sdružení, která podle prvních plánů měla být jedním, stanula v čele střetu češství a němectví. „Shodou historických okolností se poprvé na mezinárodním poli na nejvyšší úrovni utkaly tyto dva systémy v roce 1936 na olympiádě v Berlíně,“ upozornil historik. Právě v předválečném období a také krátce po válce byl Sokol na vrcholu co do početnosti členské základny, když měl přes milion členů.
Během okupace byl sice spolek zakázán, mnozí jeho členové se ale zapojili do odboje včetně pomoci výsadkářům po útoku na Heydricha. „Během dvou hromadných poprav spolupracovníků parašutistů v Mauthausenu po atentátu na Heydricha, které proběhly v říjnu 1942 a na začátku roku 1943, polovinu tvořili Sokolové,“ poukázal Michal Burian.
Sport byl ovšem vždy ústředním bodem sokolského života a členové spolku dosahovali výrazných úspěchů. „Vůbec první naši olympijskou medaili, která je součástí výstavy díky zápůjčce z Národního muzea, získal Bedřich Šupčík v roce 1924 ve šplhu na laně na pařížské olympiádě,“ uvedl Michal Burian. Velkých úspěchů dosáhli Sokolové také na berlínské olympiádě a jejich slety ve 20. letech a zejména v letech 1938 a 1948 přivedly na Strahov miliony diváků.
Rozhovor s Michalem Burianem (zdroj: ČT24)