Moravští Romové měli také své Lety – „cikánský tábor“ na Blanensku

Hodonín (Blanensko) - Památník romského holocaustu v bývalém táboře v Hodoníně u Kunštátu se veřejnosti otevře zřejmě v srpnu 2016. Do té doby si zájemci areál prohlédnou jen při výjimečných příležitostech, jako byl například dnešní pietní akt k výročí největšího transportu Romů do Osvětimi. Přípravu památníku dostali na starost pracovníci Národního pedagogického muzea. Vybudování památníku zaplatí stát. Přijde na 50 milionů korun.

Práce na památníku začaly koncem letošního jara. Prvním hmatatelným výsledkem je oprava jediného původního vězeňského baráku. Dnes si v něm mohli účastníci pietního shromáždění prohlédnout provizorní jednodenní expozici. Dále zbývá provést terénní úpravy a postavit návštěvnické informační centrum.

Na scénáři budoucí stále expozice už začala pracovat skupina odborníků. V táborovém baráku vznikne výstava evokující kruté podmínky, v nichž vězni žili. Druhá část expozice pak podrobně seznámí návštěvníky s celou pohnutou historií hodonínského tábora, kde trpěli vězni několika režimů.

Nejtragičtější etapou v dějinách tábora byly roky 1942 až 1943, kdy sloužil k internaci moravských Romů. Více než 200 jich zemřelo následkem nemocí a špatných životních podmínek, další skončili v Osvětimi. Podobné zařízení bylo v Letech na Písecku.

Původně byl v Hodoníně u Kunštátu tzv. kárný pracovní tábor pro osoby, které nemohly prokázat legální zdroj obživy, mezi nimi Romové tvořili jen maximálně 20 procent. Z kárného tábora posléze vznikl sběrný tábor a až v srpnu 1942 byl na tomto místě otevřen tzv. cikánský tábor, jehož provoz i fungování se od obou předchozích typů táborů zásadně lišil - sběrný tábor byl zrušen, všichni vězni, kromě romských, byli propuštěni a ti romští se stali prvními vězni nově otevřeného „cikánského tábora“. 

Vzorem pro zřízení těchto táborů byla již existující podobná zařízení např. v rakouském Lackenbachu. „Umístěnku“ sem dostaly celé romské rodiny, tedy včetně žen, dětí, starých i nemocných lidí. 

Samotný tábor tvořily po jeho otevření pouze dřevěné baráky, z nichž tři velké sloužily k ubytování vězňů (odděleně muži, ženy a děti), ve čtyřech menších byl zabezpečován provoz. Postupně byl tábor dostavován, nejprve dalšími zakoupenými starými dřevěnými baráky uvnitř tábora, později zděnými budovami na získaném pozemku. Ubytovací kapacita tábora byla 200, v létě až 300 osob, přičemž již brzy po jeho otevření byla mnohonásobně překročena. Táborem prošlo celkem 1 396 romských mužů, žen a dětí (ty tvořily až 30 procent všech vězňů). 

Z „cikánského“ tábora tábor nucených prací, poté rekreační středisko

V hodonínském táboře kvůli nelidským podmínkám zemřelo asi 200 Romů. Zbytek skončil v koncentračních táborech. Z nich se po válce vrátila domů jen hrstka. Tábor sloužil později jako lazaret pro rudoarmejce. Následně v něm umírali na tyfus a nemoci internovaní Němci před odsunem z Československa. Někteří z nich byli rovněž pohřbeni na táborovém hřbitůvku. 

Za komunismu, v letech 1949–1950, zde vznikl tzv. tábor nucených prácí, který byl určen jednak pro osoby vyhýbající se práci a ohrožující hospodářský život společnosti, jednak pro osoby odsouzené podle zákonů na ochranu republiky a proti černému trhu, osoby odsouzené pro správní přestupky nebo jinak nebezpečné lidově demokratickému zřízení.    

Areál se pak paradoxně změnil na dětské rekreační středisko. Stát jej ale před časem koupil. Dělníci odstranili rekreační chatky a koupaliště. Zůstala jen vězeňská budova coby základ budoucího památníku. 

Výnos o potírání „cikánského zlořádu“ vyšel 10. července 1942. Na jeho základě vznikly soupisy všech „cikánů, cikánských míšenců a cikánským způsobem kočujících osob“. Zaevidováno tak bylo více jak 6 500 osob. Cikánské tábory na území protektorátu byly zlikvidovány do konce roku 1943. V Letech byl tábor uzavřen v srpnu 1943, v Hodoníně na konci tohoto roku. 

Reportáž Zuzany Janákové (zdroj: ČT24)