Praha – Socha druhého dělnického prezidenta Antonína Zápotockého stojí v Zákolanech u Kladna už téměř třicet let. Zápotocký se v obci narodil a část místního obyvatelstva k němu stále chová sympatie, zároveň však jeho postava vzbuzuje i kontroverze – socha se už dočkala několikerých „úprav“, přičemž naposledy ji umělecká skupina oblékla do červeného pláště. Situaci se v Reportérech ČT věnoval David Vondráček.
Když socha rozděluje obec aneb Zápotocký v převleku
Umělci soše namalovali bílé boty a červené sako. „Zrcadlí to náš pracovní název celé akce – Rudá se opět vrací do módy,“ říká jeden z autorů akce Jano Zajíc s tím, že ve svém důsledku se povedlo Zápotockého díky „převleku“ zlidštit. „Mně vadí to, že tady je taková skoro až božská modla. A vlastně tam není vůbec napsáno, kdo to je nebo proč tam ta socha je. Tam se schází komunisté, pláčou tam a zpívají si Internacionálu,“ podotýká další z aktivistů Michael Hron. Cílem zúčastněných bylo především vyvolat debatu o tom, proč v Zákolanech socha vůbec je, respektive proč by nadále být měla.
„Ať si řeknou názor a mluví si, ale ať ho řeknou veřejně a po ohlášení na obci. A ne přijít v noci a namalovat umělecké dílo,“ oponuje akci bývalý předseda místního národního výboru Vladimír Černý. „Bylo to do určité míry vandalství,“ doplňuje ho předsedkyně OV KSČM Eva Vlčková. Sám Černý byl v roce 1984 při odhalení pomníku. „Byl zorganizován přípravný výbor. Tenkrát tu byl Josef Větrovec a se zahájením se vlastně čekalo na něj, protože si spletl Zvoleněves a Zákolany, čili odjel někam jinam a přijel až na poslední chvíli,“ říká.
Socha Antonína Zápotockého
Zápotocký je náš Toník
Zápotockého otec Ladislav byl krejčím, stal se však rovněž zakladatelem české sociální demokracie. „Jako krejčímu mu to moc nešlo, živnost mu příliš nefungovala,“ podotýká historik Jiří Pernes. Na hypotetickou otázku, co by se s živností Ladislava Krejčího stalo v padesátých letech, kdy jeho syn aktivně určoval politiku v Československu, a zda by ho komunisté vyvlastnili, odpovídá následovně: „Určitě. Byť byl krejčí a měl dílnu, tak vlastnil výrobní prostředek. Bylo by ho bývalo potřeba znárodnit nebo zespolečenštit.“
Petr Koura, historik:
„Podíl Antonína Zápotockého na zločinech padesátých let není o moc menší než podíl samotného Klementa Gottwalda. Byl v té době na vrcholu mocenské pyramidy. On byl proti tomu, aby byly rehabilitace, protože by se tím uznalo, že ten justiční systém byl vykonstruovaný a celý zmanipulovaný.“
Postava Antonína Zápotockého vzbuzuje sympatie či snad nostalgii u mnoha místních obyvatel. „Na Antonína Zápotockého tady všichni vzpomínáme jako na našeho největšího rodáka, Kladensko bylo na špici dělnického hnutí. Z toho také ta Rudá záře nad Kladnem. Víme, že sice je to historie, ale pořád to v nás přežívá. My jsme na to pořád ještě docela hrdí. Tady na Kladensku se říkalo jednoznačně náš Tonda nebo náš Toník,“ říká pak předsedkyně kladenského OV KSČM Eva Vlčková.
Roli, kterou sehrál Zápotocký například v procesu s Miladou Horákovou, nechce dlouze rozebírat. „Nebylo to pouze na něm, ale myslím si, že to velice těžko snášel se svým svědomím. Protože on to byl skutečně člověk velice lidský,“ říká pouze Vlčková.
Zdeněk Klíma, potomek obětí komunistického režimu:
„Antonín Zápotocký byl zodpovědný za vraždu mojí babičky, která byla umučena v pankrácké věznici, i za věznění mojí maminky. Byl to člověk, který má na svědomí spoustu lidských životů, zmarněných lidských životů a z mého pohledu to byl terorista. Slušní lidé a navíc ti postižení komunistickým terorem budou kolem takových pomníků chodit. Rozhodně není žádné opodstatnění, aby v dnešní době takové pomníky ještě existovaly.“
Majitelé: Pro nás je socha jen účetní položkou
Sochu Antonína Zápotockého vlastní firma Cimex. „Pro nás má hodnotu jako každá jiná položka nebo aktivum. To znamená, že ji podle zákona musím spravovat s péčí řádného hospodáře, abychom ji udrželi v takovém stavu, jak má být. Tam je to skutečně jen položka v účetnictví,“ říká Pavel Šťastný ze společnosti Cimex, s. r. o. K umělecké hodnotě sochy se vyjadřovat nechtěl i s přihlédnutím k tomu, že pro společnost má socha význam pouze jako účetní položka. „Ta socha je podle mě, jak jsem si tak letmo všiml, průměrný panák. Socha, která vypadá, že je vymodelovaná docela slušně,“ podotýká už přímo k umělecké hodnotě díla sochař a vysokoškolský pedagog Kurt Gebauer.
Situaci v obci se snaží klidnit starostka Lucie Wittlichová. „To, že tu sochu odvezeme nebo dáme pryč tak, jak v to naší minulosti bývá zvykem, tak neznamená, že to téma zmizí. Takže já jsem si říkala, že by možná bylo docela dobré uspořádat takové širší diskusní fórum ve spolupráci s historiky, odbornou veřejností a samozřejmě hlavně s místními lidmi. Abychom si uvědomovali, že když už ho tady budeme chtít, tak proč,“ říká.
Boj o pomník (zdroj: ČT24)