„Míč je plný kuliček a vydává zvuky. Takže kdekoliv míč je, mají hráči odezvu, kterou se můžou řídit,“ popsal ozvučený kopačák trenér David Mycock. Také hriště je menší než u klasického zápasu. „Ve fotbalu pro nevidomé je to o soustředění. Děje se tam hodně věcí, hráči na sebe mluví, protivníci na sebe mluví, trenér vám dává instrukce, občas slyšíme také lidi po stranách,“ zhodnotil zvukové vjemy hráč futsalu Darren Harris.
Čtyřicetiletý Harris kope za tým Worcesterské univerzity z Velké Británie. Fotbal pro nevidomé hraje přes 20 let. Za tu dobu se zúčastnil i paraolympiád v Londýně a Pekingu. „První místo. Tohle chci. Na to se chystám,“ těšil se do Bučovic Darren Harris.
Hráči mají různorodé vady zraku, proto musí nosit pásky přes oči, aby měli všichni stejné podmínky. Nejdůležitějším smyslem se pro ně pak stává sluch. Na hřišti je hlasem navádí trenér, pomocníci za bránou a jediný vidící hráč - brankář. Při některých zápasech se spoléhají také na hmat.
Nevidomí futsalisté se utkali v Bučovicích
„Finanční stránka zápasu je opravdu náročná, v podstatě začínáme rok před tím se sháněním peněz, píšeme desítky a desítky projektů a třeba každý patnáctý je úspěšný,“ netajila se náročnou přípravou Bučovice Blind Football Cupu organizátorka Jitka Graclíková. Narozdíl od sponzorů, hráči mají o účast na turnajích velký zájem. Některé týmy museli letos pořadatelé dokonce odmítat.