Srdce horníků nepřestanou bít pro hornický stav

Stonava - Útlum těžby černého uhlí i na Karvinsku nezadržitelně pokračuje, hornické tradice ale s krizí na uhelném trhu neumírají. Důkazem toho je Kroužek krojovaných horníků Stonava, jeden z nejstarších nepřetržitě fungujících sdružení v regionu, který teď slaví 100 let. Stovky krojovaných horníků z Česka, Polska a Slovenska to přijely v pátek do Stonavy slavit. V parádních uniformách s chocholy, černozelenou hornickou vlajkou, s vyšívanými prapory s patronkou horníků svatou Barborou v rukou a za doprovodu hornických kapel se hrdě a hlučně přihlásí k hornickému stavu a jeho tradicím.

"I když šachty už nebudou, věřím, že hornické tradice zůstanou, havířina zůstává lidem v srdci. Náš kroužek se o to snaží ze všech sil, máme mezi sebou i mladé lidi, kteří mají zájem vědět něco o tom, co dělali jejich předkové a co utvářelo tento region," vysvětloval předseda Kroužku krojovaných horníků Stonava Ladislav Kajzar. Jeho členové už celé století pozvedají společenský a kulturní život horníků, prospívají však v tomto směru celé vesnici a jejímu okolí. „Kroužek má velmi důležitou roli v šíření hornických tradic i pospolitosti, nezastupitelnou roli má ve spolkovém životě vesnice. Dá se říct, že je to rodinné stříbro naší obce,“ pravil starosta Stonavy Ondřej Feber.

Horníci i horničky

Stonava leží u hranic s Polskem, na jejím území jsou čtyři velké šachty. Žije tam početná polská menšina, jsou tam dvojjazyčné nápisy i polská škola, také krojovaní horníci jsou proto česko-polským spolkem. Před sto lety se tam už mocně těžilo. Tehdy byl při každé šachtě klub důchodců, do kterého mohl horník po ukončení aktivní práce chodit. Členové měli typické černé hornické kroje se zlatými knoflíky a oblékali je při různých slavnostech i pohřbech obětí závalů a výbuchů, kterých nebylo málo. „Stonavští horníci se roku 1914 se svou šachtou nepohodli, a tak založili kroužek při obci Stonova. Tak to zůstalo dodnes. Jen za nacistické okupace byl spolek nakrátko zakázaný,“ vyprávěl Kajzar. Obec dodnes pomáhá financovat šití krojů nebo pořádání hornických slavností. Kroužek má ke stovce členů a jsou mezi nimi hlavně bývalí horníci, ale i ti současní, někteří dokonce i s manželkami, které mají speciální ženské uniformy a dodávají lesk oslavám.

Horníci
Zdroj: ČTK/Neznámý autor

Touha po rituálu a profesní romantismus

Historie hornických kroužků sahá podle historika Martina Jemelky až do středověku, o činnosti těchto spolků na Ostravsku existují záznamy zhruba od poloviny 19. století. To, že mají stále následovníky, i když šachty se postupně zavírají, je podle něho dáno několika okolnostmi. „Jednotlivcům i skupinám chybí rituály spjaté s profesemi nebo zájmovými činnostmi. A krojem nebo uniformou lze nejjednodušeji vyjádřit identitu se stavovským prostředím,“ uvedl Jemelka. V srdcích krojovaných horníků je podle něho také zakódovaný hluboký profesní romantismus. „Ostravsko a Karvinsko, které bylo za Rakousko-Uherska pilířem uhelného průmyslu, je teď regionem, který až na několik výjimek už hornictvím nežije, rozhodně ne tak jako před rokem 1989. To ale nic nemění na tom, že lidé mají potřebu vyjadřovat vztah k tomuto nejzásadnějšímu fenoménu, který tento region formoval,“ vysvětloval Jemelka.

Požehnání od dvou biskupů

Stonavské krojované horníky a jejich hosty z jiných hornických i hutnických spolků čeká víkend plný oslav. V pátek odhalí v parku ve Stonavě pamětní desku, která připomene založení kroužku. Na hornickém večeru s tradičním ceremoniálem zvaném skok přes kůži pak předvedou svůj nový prapor, který si nechali ušít podle toho původního z roku 1914. Následovat bude sobotní alegorický průvod vesnicí, veselice a v neděli slavnostní mše v kostele. Novému památníku i praporu přijedou požehnat dva biskupové - římskokatolický František Lobkowicz a evangelický Jan Waclawek.

Folklorika (zdroj: ČT24)