Z jablek křížaly. Obce se vrací k tradici sušáren

Zlínsko – Natrhat, nakrájet, usušit. Tradiční postup, jak zpracovat přebytky ovoce, znovu přichází do módy. Některé obce sušárny na ovoce obnovují, jiné si postavily sušárnu zbrusu novou. Podle ovocnářů má sušení tuzemského ovoce potenciál. Lidé totiž častěji preferují regionální výrobky než levný dovoz například z Číny.

„Stačí to rozkrájet na čtvrtky, když jsou moc velká, tak na osminky,“ vysvětluje Ludmila Žáková, která se stará o obecní sušárnu ovoce v Rudimově na Valašsku. V obci ji postavili před osmi lety a zájemci se sjíždějí z celé republiky. „Historicky to k obci patří. Je tu obecní sad, každé obydlí má svůj malý sad a nějak tu produkci ovoce musí spotřebovat. Kromě toho, že ho dají na kvas, je možné ho usušit,“ říká starosta Rudimova Stanislav Franc (nez. za KDU-ČSL).

Sušit začínají v září, končí až kolem listopadu. „První se suší švestky, pak jablka a hrušky. Jablka se usuší za tři dny, ale hrušky, když jsou veliké, tak trvají až pět dní,“ popsala Žáková. Pod sušárnou se topí ručně, dřevem. Teploměr tu nemají, vše hlídají od oka. Důležité je uhlídat, aby ovoce bylo vysušené, ale ne přesušené. Což znamená non-stop služby u pece a pravidelné kontroly. Za jednu přepravku čerstvého ovoce pak zákazník zaplatí kolem dvou set korun.

Podobný rozpis plánují už i ve Vysokém Poli. Tam mají dokonce původní, historickou sušárnu. Posledních dvacet let ale nefungovala. Až teď se ji rozhodli obnovit. „Tady máme první várku našeho sušeného ovoce. Rozhodli jsme se starou sušárnu zprovoznit, protože sušené ovoce k tomuto kraji patří. Zatím se to pomalu učíme, sušárnu jsme roztopili dnes ráno na nějakých 70 stupňů,“ uvedla lektorka z Envicentra Vysoké Pole Radka Brtišová.

Sušárny – budoucnost ovocnářů?

„Sušárny na ovoce byly tradice první republiky, kdy každá větší vesnice měla svoji sušárnu, a lidé v podzimním období sušili přebytky ovoce ze zahrad, aby měli na zimu co konzumovat. V současné době je to spíš výjimka,“ řekl předseda Ovocnářské unie ČR Martin Ludvík.

Dnes se podle něj například jablka spíš moštují. „Sušárny u profesionálních ovocnářů jsou také spíše výjimkou. Brání tomu poptávka. Je zde velká konkurence sušeného ovoce ze zahraničí, zejména z Číny, což jsou produkty velmi levné, ale také často nekvalitní,“ vysvětlil Ludvík. Státní zemědělská a potravinářská inspekce loni odebrala ke kontrole 332 vzorků sušeného ovoce, z nich neprošlo 33.

Do budoucna je proto v tuzemských sušárnách ovoce velký potenciál. „Jsem přesvědčen, že boom může nastat, až řetězce pochopí, že je výhoda mít na svých pultech třeba regionální produkty. Je to příležitost, která postupem času určitě přijde a ovocnáři se v ní budou etablovat,“ uzavřel Ludvík.