Nejslavnější cukrárny pražské historie představuje zámek Ctěnice

Praha – Výstavu plnou sladkostí představuje zámek Ctěnice. Přibližuje historii cukráren a cukrárenství. Například slavný pardubický perník se v tomto městě - dnes označovaném za město perníku - původně vůbec nevyráběl. Tradice pochází odjinud a toto sousloví bylo dřív míněno ironicky. Jak už to tak ale někdy bývá, z původního označení pro chiméru nakonec vznikl naprosto reálný a proslulý regionální produkt. Výstava přiblíží třeba i to, kam chodili mlsat Pražané v 19. století nebo za první republiky.

Historie cukráren na zámku Ctěnice (zdroj: ČT24)

Vánoce jsou u nás tradičně spojeny i s pečením vánočního cukroví. Řada lidí ho peče doma, jiní ho nakupují od profesionálních cukrářů. Například mistr cukrář Josef Vích z Vinohrad musel před Vánocemi napéct asi 150 kg různých pochutin. Klasický předvánoční „fofr“ podle něj pro profesionální cukráře startuje už na začátku listopadu.

Pobočka Muzea hlavního města Prahy na zámku ve Ctěnicích teď vystavuje všechno, co s cukrářstvím souvisí. Výstava „Cukráři a cukrárny“ mimo jiné nabízí i velký přehled pražských cukráren v historii.

Expozice o historii cukráren
Zdroj: ČT24

Radka Oudová, etnografka a muzejní pedagožka vysvětlila, kdy a kde se v českých zemích vánoční cukroví začalo vyrábět: „Historie vánočního cukroví nebo jemného vánočního pečiva je fenomén, který vznikl v městském prostředí, je to vlastně městská záležitost. A to v první polovině 19. století. A odsud se tento fenomén pomalu šíří i na venkov.“

Jana Viktorínová, kurátorka tradiční lidové kultury z Muzea hlavního města Prahy popsala významné cukrárny minulosti: „Úplně nejslavnější byl cukrárna Köpf a Jäger v Celetné ulici, nicméně přestěhovali se ke konci 19. století na Václavské náměstí a tam otevřeli svou cukrárnu. Během provozu ji rozšířili ještě do patra, zřídili tam salon ve stylu Ludvíka XV. A to byla skutečně jedna z nejnoblesnějších cukráren.“

Když pak tato cukrárna musela vlivem válečných událostí svůj provoz v roce 1916 uzavřít, zvlášť německy mluvící Pražané toho obrovsky litovali. Slavné ale byly i ryze české firmy. Celoměstský věhlas si získal prakticky od cukrářského pravěku pan Myšák ve Vodičkově ulici nebo Juliš na Václavském náměstí. Už seznam cukrářství z roku 1907 čítá stovky provozoven. Zlatá éra přišla ale ještě o něco později.

Z cukrárny Köpf a Jäger
Zdroj: ČT24

„Pokud se podíváme do adresářů třeba ze 30. let 20. století, vidíme tam ještě markantní nárůst. Takže těch cukrářů i v průběhů první republiky neustále přibývalo,“ uvedla Jana Viktorínová, kurátorka tradiční lidové kultury Muzea hlavního města Prahy.

Z dobových reklam vyplývá, že v minulosti se dnešní doporučení ohledně zdravého stravování příliš vážně nebrala. Například anorektičky rozhodně tehdy nebyly trendy. 

Historická reklama na bonbony
Zdroj: ČT24

Třeba bonbony Eta-Tragol by asi dnes už neuspěly – reklama totiž poukazovala na to, kolik po nich může dáma přibrat kilogramů.

Z expozice o historii cukráren
Zdroj: ČT24

Ve Ctěnicích se teď můžete dovědět i spoustu zajímavostí třeba z výroby marcipánu nebo perníku, typického cukrářského výrobku starých českých Vánoc. Hana Klabanová, kastelánka zámku Ctěnice ovšem připomíná překvapivou věc: „Perník není spojen s Pardubicemi, jak si všichni myslíme, ale s Turnovem a sahá až někdy do roku 1335. V roce 1419 už v Praze bylo mnoho perníkářů, kteří vyráběli ten perník a rozváželi ho. Pardubický perník, tím se totiž myslelo něco, co jako neexistuje. Taková jakási chiméra, to spíš bylo ironické. Pardubických žen se to tehdy dotklo a perníkové impérium bylo na světě.“

Ve Ctěnicích si teď práci cukrářů můžou v praxi vyzkoušet i děti. Josef Vích, mistr cukrář, k domácímu pečení cukroví uvedl: „Peče čím dál tím méně lidí, já to neodsuzuju, ale většinou stejně doporučuju – kupte si aspoň kilo, ale upečte si aspoň jeden, dva druhy, ať máte doma atmosféru.“ Jenom cukru teď Josef Vích spotřebuje 200 kg a jenom vanilkových rohlíčků napeče 4 500 kusů.