Před čtyřmi roky vyhrál Fico volby se 44 procenty hlasů, což jeho Smeru vyneslo 83 mandátů v Národní radě se 150 poslanci – tedy pohodlnou jednobarevnou většinu. Poslední preference letos odhadovaly výsledek Smeru jen na 34 procent, ale i to znamená vítězství a navíc – nabízí se pohodový koaliční partner. Nebude to žádná ze standardních politických stran, ale Slovenská národní strana (kterou už nevede hulvát Ján Slota), která není ani slovenská, ani národní, ale především – ochotná uzavřít jakýkoliv obchod, aby se dostala k moci. A tomu Fico rozumí.
Sázka na strašení uprchlíky
Vládnutí Smeru má dva hlavní problémy: poškození standardních pravidel liberální demokracie a vážné zpochybnění zahraničně politické orientace na západ, což byl sdílený konsenzus všech demokratických politických sil od porážky Vladimíra Mečiara ve volbách v roce 1998. Jinými slovy – Ficovi není v cestě za mocí a šancí rozdělovat poslední velké peníze z EU nic svaté.
Představme si některou z minulých českých vlád, jimž dominovala ODS nebo ČSSD, a představme si, že by jedna nebo druhá měla nadpoloviční většinu a opozici slabou než slabší. Jak by vládl Topolánek nebo Paroubek v takové situaci?
Robert Fico postupně obsadil všechny funkce ve státě vlastními lidmi – to, co způsobilo Polsku mezinárodní skandál, udělal slovenský premiér postupně a takřka bez povšimnutí. Míra rozkrádání ve zdravotnictví, při rozdělování státních zakázek firmám s neznámými vlastníky, při výstavbě dálnic je nesrovnatelně vyšší než v Česku a především nesrovnatelně bezskrupulóznější. Na Slovensku přitom nebyl za korupci dosud odsouzen žádný vysoce postavený politik.
Volební program strany Smer má jen 133 slov – je to jedna strana plná frází. Zato sociálním balíčkům, do nichž Ficova vláda investovala postupně 1,5 miliardy eur (40 miliard korun) ze státního, jeho voliči rozumějí. Kabinet snížil DPH na základní potraviny z 20 na 10 procent, zvýšil minimální mzdu, mateřské dávky i příspěvek na dítě, zavedl příspěvek na školy v přírodě a lyžařské kursy, lidé mají nižší ceny plynu, vánoční důchody, vlaky zadarmo pro studenty a důchodce…
Nemožná opozice
Nebyla tu zatím řeč o pravicové opozici, což není náhoda – nejenže nepředstavovala žádnou hrozbu pro vládu v uplynulých čtyřech letech - není Ficovi konkurencí ani ve volbách. Nejsilnější z opozičních stran – Sieť výrazného prezidentského kandidáta Radoslava Procházky – měla preference 14 procent a ostatní čtyři až pět stran méně než deset. Slovenská opozice je ještě více rozklížená než ta česká a chybí jí aspoň taková osobnost, jako je Miroslav Kalousek…
Jedinou protiváhou politice Smeru je populární prezident Andrej Kiska, který Fica porazil v přímých prezidentských volbách. Jeho pravomoci jsou ale omezené a jeho místo není v denních politických šarvátkách.
To, že Smer neobhájí nadpoloviční většinu, je dáno jistou únavou z Fica, mnohými korupčními skandály, nespokojeností, kterou před volbami projevili stávkující učitelé a stovky výpovědí zdravotních sester.
Nicméně jiný výsledek než koaliční vláda Smeru a Slovenské národní strany by byl takovým překvapením, jako kdyby české prezidentské volby vyhrál Karel Schwarzenberg, a ne Miloš Zeman. Pražská kavárna – tedy městský liberální volič – v to sice doufala, ale od reality byl ten sen hodně daleko.
Pro Slovensko bude taková vláda nebezpečná především v situaci, kdy je EU velmi křehká a může se stát, že v několika týdnech se začne dělit na západní jádro a periferii. Fico už nyní podléhá středoevropské nemoci autoritářství, kterou má Viktor Orbán v pokročilém stádiu a která nakazila celou novou moc Jaroslava Kaczynského. A nová vláda bude ještě náchylnější distancovat se od Bruselu a poohlížet se na východ po Vladimiru Putinovi.
Předvolební komentáře slovenských liberálních médií jsou bezradné a bratislavská kavárna cynicky žertuje na téma, kdy je správný čas na balení kufrů.
Petr Šabata
Je zástupcem šéfredaktora deníku SME v Bratislavě. V minulosti byl také šéfredaktorem MF Dnes (1993–2000), slovenského deníku Pravda (2000–2008) a českých Hospodářských novin (2011–2013).
