Čeština před kamerou (115)

Několik z vás se už několikrát pozastavilo nad tím, proč říkáme třeba tuzemská ekonomika, tuzemské věznice, a ptalo se, jakou to má logiku. Někteří správně předjímáte mou odpověď, že nechceme dokola říkat česká ekonomika, české věznice, zaráží vás však, že nepoužíváme v těchto případech příslušného tvaru zájmena. A ptali jste se proč. Nechtěně mi v sobotu při vyhlašování cen TýTý tematicky nahrál moderátor večera Karel Šíp. On se totiž pozastavil nad tím, proč sporťáci neužívají třeba spojení Naši vyhráli, ale říkají Češi, český tým atp. Začal se pídit po důvodu a zjistil, že – zejména ve zpravodajství – existuje interní předpis, který omezuje užívání těchto přivlastňovacích zájmen (náš, váš, jejich). I zeptal se Karel Šíp i generálního ředitele Petra Dvořáka, zda o tomto nařízení ví. Ten ho považuje za zbytečné, a dobře dělá. Protože…

Vaši vyhráli. Naši byli na Týtý celí nesví.
Zájmena–pronomina (dřív se jim říkalo taky náměstka – a to proto, že se dávala na místo jmen) jsou ohebný slovní druh, který nic nepojmenovává, dokonce sama zájmena nemají ani žádný věcný obsah, užívají se zkrátka za jména v tom smyslu, že jen odkazují k něčemu / na někoho v textu. Jde zřejmě o relativně uzavřený slovní druh, nepředpokládám, že by dnes vzniklo nějaké nové zájmeno. Tím, že ve větě však výborně plní svou zástupnou funkci, nám jejich užívání přináší jednu výhodu. Mám na mysli stylisticky nežádoucí opakování konkrétního jména. Navíc je užíváme i v řekněme jakýchsi neúplných výpovědích. A tady je ten problém. Tak třeba: Ten tvůj mě nezdraví. Vaši se urazili. Zůstanu svůj. Samotná pronomina v těchto případech začnou fungovat nejen jako zájmena, ale i jako podstatná jména. Odborně se tomu říká slovnědruhová transpozice a této proměny jsou schopny i jiné slovní druhy, třeba přídavná jména: otylým se hůř dýchá. Jde o to, že v singuláru znamenají/zastupují výrazy můj–moje ve spojení s ten obvykle slova manžel–manželka. Slovo naši užívané v těchto případech, pak znamená buď rodiče nebo příbuzní, případně i sportovní reprezentace. Věta Naši vyhráli je tedy tím případem, kdy namísto Vyhrál náš tým, vyhráli naši reprezentanti užijeme právě podobu běžnější, frekventovanější a gramaticky, obsahově i formálně naprosto korektní. Jde o přivlastňovací zájmeno, my si v tu chvíli přivlastňujeme toho, o kom mluvíme (jde o náš tým, naše příbuzné) a můžeme o něm mluvit jako o našem. Námitka, že věta Naši zvýšili tlak na soupeře by mohla odkazovat k našim ve významu rodiče, mi přijde lichá a úsměvná. Nemluvíme přece izolovaně, ale v kontextu, a proto je každému jasné, které naše mám na mysli.

Stejně tak je to pak i s užíváním/nahrazováním spojení naše ekonomika, naše věznice. Ten důvod, proč volíme – podle mě trochu nešťastně – spojení tuzemské věznice, je stejný. Jde o české věznice, a kdybychom řekli naše věznice, myslím, že bychom tím nebyli nekorektní a říkali, že věznice nebo ekonomika jsou naše (jako českotelevizní). Proto ani mně věty typu: Naši vyhráli. Naši přivezli zlato. Naše ekonomika zaznamenala pokles výroby nevadí. Nepovažuju je za matoucí ani nevhodné či zjednodušené obsahově. (To mě víc zaráží, když někdo není schopen rozlišit ekonomii od ekonomiky.) Vím třeba, že se obdobným způsobem postupuje v některých redakcích ve vztahu k trpnému rodu. Žurnalistika jako by apriorně odmítala pasivum. Což chápu, zaráží mě však cesta, kterou se většina vymyťující trpný rod z jazyka, vydala. V psaných i mluvených textech rapidně přibylo tzv. adjektivních tvarů (otrávený) v příčestí trpném na úkor tvarů jmenných (otráven). Argumentuje se právě dost divně tím, že dlouhé tvary nejsou tak trpné. Není to vůbec pravda. Věty Způsob hlasování není zákonem upraven. vs. Způsob hlasování není zákonem upravený. jsou obě v pasivu. Ta první (vhodnější) však vyjadřuje dějovost, procesuálnost, ta druhá pak spíš vlastnost. Nelze říct, že by první věta byla víc pasivní než druhá. V tomto případě je vidět velký vliv mluveného jazyka, kde tvary dlouhé vítězí na plné čáře (byl potrestaný–potrestanej, zabit-zabitej) a válcují varianty krátké (potrestán, zabit). Někdy však můžeme slyšet poněkud bizarní výroky: Policista byl střelený!!! nebo Miloševič byl v cele otrávený. Kdo by nebyl, že!?

Pro jazyk je příznačné, že se v jistých směrech zjednodušuje, a to proto, že na něj působí množství protikladných sil, v našem konkrétním případě bychom mohli mluvit o střetu jazykové ekonomie a jazykové preciznosti. Přeloženo do češtiny to znamená, že jazyk se stává stále víc ekonomický, na druhé straně se však snaží pro nové vyjadřovací potřeby nacházet a zapojovat nové prostředky. Ekonomie se projevuje hlavně tím, že frekventovaná slova jsou zhusta krátká (a, jsem, já, vím, mám, ty), a taky tím, že si některé rozlišovací rysy (otráven–otrávený, být starosta – být starostou) přestávají uživatelé uvědomovat. Čeština 14. století měla třeba dvojné číslo, tzv. duál. Ten v podstatě zanikl, stejně tak jako třeba soustava minulých časů v češtině. Tohle ale dělá každý živý jazyk, zjednodušuje se, resp. zbavuje se nepotřebného. 

Děkuju tedy všem svým, kteří dočetli až sem. Jsem trochu nesvůj, jestli vás to bavilo. Přesto si dovolím jeden domácí úkol na závěr. Připadá vám věta Zadejte váš PIN. divná nebo nějak pochybná? Klidně se poraďte s „vašima“. A co říkáte zprávě, že Policie propustila pachatele pro svůj nízký věk. nebo dotazu: Můžu jíst, když kojím jahody?! Napište mi na moji e-mailovou adresu. Odpovědi i náměty či dotazy. Díky.

Vydáno pod