Návrhy trestů v kauze Rath mohou posloužit i příště

Žalobce Petr Jirát uzavřel velmi složitý případ manipulování s veřejnými zakázkami ve Středočeském kraji - šlo o zakázku na opravu gymnázia v Hostivici a na rekonstrukci zámku v Buštěhradu. Obžaloba obsahuje velmi podrobný popis celé korupční chobotnice, jejíž chapadla tvoří 9 osob: David Rath, Petr Kott, Kateřina Kottová - dříve Pancová, Tomáš Mladý, Pavel Drážďanský, Martin Jireš, Ivana Salačová, Jan Hájek a Václav Kovanda.

Státní zástupce je nazval Rathovi spiklenci - skutečně mezi sebou používali kódovanou řeč. Lze si proto představit, jak obtížné a zdlouhavé muselo být rozplétání celého tohoto složitého případu. Žalobce již také všem kromě Ratha navrhnul tresty - tomu se dařily průtahy, ale nic nenasvědčuje tomu, že by se mu mohlo podařit trestu uniknout. Manželé Kottovi mají navržen trest odnětí svobody na 8-9 let, Mladý a Drážďanský 5 let, Jireš 5-6 let vězení. Jen Hájkovi a Kovandovi státní zástupce navrhl dvouletý trest odnětí svobody bez dalších sankcí. Navíc manželé Kottovi, Drážďanský a Jireš odešli od soudu s návrhem na propadnutí majetku. Kovandovi navrhl státní zástupce 3 roky podmíněně. Podobně Salačové Jirát navrhl jen tříletý podmíněný trest, protože s policií a žalobcem spolupracovala.

Skutečně to vypadá tak, že bez výpovědí Salačové by se bývalo korupční chobotnici udolat nepodařilo. Ona sama říká, že jí spadl kámen ze srdce. O trestech samozřejmě nakonec rozhodne soud. Pohled pouhého vnějšího pozorovatele mi však říká, že tresty jsou navrženy dobře jak z hlediska míry provinění jednotlivých aktérů kauzy, tak z hlediska své struktury - jsou kombinací ztráty svobody a propadnutí majetku. David Rath a manželé Kottovi měli inkasovat milionové úplatky - Rath 13 milionů korun, Kottovi 11 milionů.

Zbývá dodat jen bezmocný povzdech, že u nás nemáme angloamerický právní systém, který platí pro celou jednu třetinu světové populace. Jeho jádrem je právo tvořené soudci. Přikládá váhu precedentu na základě úvahy, že by přece bylo nespravedlivé nakládat při různých příležitostech s obdobnými fakty různě. Pokud již byl podobný případ rozřešen v minulosti, je soud povinen následovat logiku předchozího rozhodnutí. Rozhodnutí se pak stává případem zakládajícím precedent a je závazné pro budoucí případy.

V České republice je právně závazná pouze judikatura Ústavního soudu, rozhodnutí Nejvyššího soudu mají jen doporučující charakter - alespoň, že tak. Praxe je taková, že se u nás dobří soudci před svým rozhodnutím beztak seznamují s předchozími rozhodnutími svých kolegů v obdobných případech a ve svých rozhodnutích se je snaží zohledňovat. Zdá se mi jasné a nesporné, že jedině tak lze očekávat vývoj českého práva žádoucím směrem a jeho postupné zdokonalování. Takže případ Rath a spol., jehož řešení žalobce Petr Jirát svými návrhy trestů tak dobře začal, by mohl posloužit ve všech obdobných korupčních případech, které se v budoucnosti velmi pravděpodobně vyskytnou. Obávám se, že jich nebude málo.