Je dokonce možné, že mladší generace ani neví, o kom bude řeč. Johnny Hallyday byl prostě francouzskou odpovědí na Elvise na přelomu 50. a 60. let. Bouřlivý, osobitý, chlapský a francouzský. Právě v této jazykové oblasti zůstal hvězdou až dodnes. Jeho novinka nazvaná Le Coeur D´un Homme má nesporně šanci tyto hranice prolomit. Aktuální, čtyřiašedesátiletý Johnny Hallyday, se přesunul do polí bluesových, syrových a naprosto vynikajících. Tak jako třeba Johnny Cash v závěru své kariéry.
Ucho Svobody: Návrat Hallydaye a ohlédnutí za Héléne Grimaud
Johnny Hallyday v mezidobí upoutal pozornost jen svým stěhováním před vysokými daněmi a politickou orientací. Nejprve opustil Francii pro Belgii, což vzhledem k jeho belgickému otci nebylo až tak divné a když ho tam nechtěli – spořivého muže pravicové orientace – odešel do švýcarského Gstaadu. Také francouzská oblast a s nízkými prý daněmi. Každopádně Hallyday je osobní přítel prezidenta Sarkozyho, takže se možná vrátí, když mu nejspíš navíc nová nahrávka přinese další prostředky.
Jeho muzika, kterou pro něj na tělo jako u každého správného Elvise psali jiní, drží pohromadě a obstála by na jakémkoliv pódiu světa. Stejně jako v jakémkoliv přehrávači. Mimořádně příjemné setkání s osobností, o jejíž existenci jsme už pomalu ztráceli tušení.
Pamatujete ještě sympatické vystoupení ředitele festivalu Pražský podzim, když z Rudolfina pěkně po chlapsku a po agentsku vykopal francouzskou pianistku Héléne Grimaud i s jejími neurvalými interpretačními nároky? A spolu s ní i bezcennou Staatskapelle Dresden? Čímž jistě nejen svému festivalu ale celé České republice ve světě klasiky zajistil nehynoucí popularitu?
Tak pokud jste patřili mezi ty, na které se kvůli extempore nedostalo, mezi ty, kteří museli vrátit vstupenky a odebrat se domů, můžete se dočkat aspoň dodatečné náhrady.
Předmětný Beethovenův 5. klavírní koncert, zvaný Císařský, stejná interpretka a stejný orchestr jen s jiným dirigentem – Vladimirem Jurowskim – nahráli na CD v německých koncertních sálech, kde zřejmě měli lepší piána a méně razantní šéfíky. V limitované edici je přidáno ještě DVD s částí nahrávky, takže vám nemusí ujít ani pohled na muzikanty. Jsou na něm také ještě pohledy do zákulisí, ten do onoho pražského tam pochopitelně chybí.
A závěrem malý bonus – na letošním přepychovém festivalu bizarností v disciplině „přibližná hudba“, na přehlídce Eurosong v Helsinkách, působil jak z jiného světa německý postsinatra Roger Cicero se svou swingovou skladbou zpívanou německy. Propadl, samozřejmě, i když podle mého mu patřila jedna z medailí za kvalitu a určitě zlatá za osobitost.
V Německu je už hvězda, ačkoliv vydal debut teprve loni a nová nahrávka – Beziehungsweise (Případně) – má tuto pozici potvrdit. Skladby moderního jazzového písnění mu dodali členové kapely a napsal si i sám. Sousedi mají výborného muzikanta, jenž se míjí moderními jepičími žánry a má šanci postupně dozrávat.
Je co závidět.