Francouzskému prezidentu se povedlo splnit "hrozbu", kterou adresoval dotírajícím francouzským novinářům 8. ledna během své první velké prezidentské tiskové konference: O jeho svatbě s Carlou Bruniovou se novináři skutečně dozvěděli "post festum" tak, jak jim to tehdy předpověděl. Svatba se konala bez jejich přítomnosti, ba dokonce bez jejich vědomí, bez fotografů a bez publika, což kontrastovalo s tím, že jindy pokaždé, když se s přítelkyní Carlou objevil na veřejnosti, ať doma či v cizině, byly jejich fotografie na prvních stranách novin a přímo se spekulovalo, zda si prezident fotografy nějak nepřímo "neobjednal".
Svět podle Zdeňka Velíška (99)
Sarkozyho nový styl pro staré zvyklosti
Sarkozy a Bruniová se seznámili asi měsíc po prezidentově rozvodu. Po triumfálním vstupu Nicolase, Cécilie a houfu jejich dětí z různých manželství do Elysejského paláce by byl ten brzký rozvod sám stačil k tomu, aby soukromý život Chiracova následníka nějaký čas plnil první stránky deníků. Když se pak po boku opuštěného Sarkozyho takřka vzápětí objevila modelka světového renomé, dcera bohatého italského průmyslníka, který byl i hudebním skladatelem, sestra známé italské herečky, přítelkyně nositelů světově slavných jmen, šansoniérka Carla Bruniová, rozpoutala se mediální vichřice.
Fakt, že se Sarkozy se svou láskou netajil, jak bylo zvykem u jeho předchůdců, že naopak bezstarostně budil dojem, že svůj nový intimní vztah chce přímo stavět na odiv, vyděsil řadu jeho politických příznivců. Jejich konzervativnímu myšlení je totiž zcela vzdálena představa, že politický idol francouzské pravice může páchat takovou chybu, jakou je prožívat nějaké emoce a ještě se o ně prostřednictvím tisku dělit s veřejností. Jenže ani ta veřejnost soukromé emoce Sarkozymu nepřeje. Naopak, střemhlavým pádem preferencí a perspektivou prohry jeho strany v nadcházejících obecních volbách mu připomíná zanedbanou povinnost: plnění volebních slibů. Tím hlavním bylo zvýšení kupní síly Francouzů. Po půl roce v úřadě o něm Sarkozy, v tomto případě bez emocí, řekl: „To chcete, abych vyprázdnil už tak prázdnou státní pokladnu?“ Pro Francouze to bylo velké rozčarování. Takhle lehkovážně, ne-li cynicky, jeho předchůdci svá předsevzetí přes palubu neházeli. Také z nich netryskaly další a další ideje, jakými hýří Sarkozy, aniž si může odškrtnout ty předchozí jako splněné. (Viz dlouhý seznam politických cílů, s nimiž prezident seznámil novináře na už citované tiskové konferenci 8. ledna.)
První dáma Republiky
Sarkozyho svatba vrací aspoň soukromý život hlavy státu do normálních kolejí, když už jeho život politický zůstává podoben gejzíru. Ovšem Carla Bruni je sama o sobě také „živel“. V den její svatby se Sarkozym jsem v internetové verzi deníku Le Figaro, (který je blízký straně UMP, jejímž byl Sarkozy až do vítězné prezidentské volby předsedou a která za ním stojí) našel krátkou novinářskou biografii Sarkozyho nastávající choti. Vévodila jí Carlina fotografie a dost zlomyslně také text jednoho z jejích šansonů. Ten text dost nemilosrdně prezidentovi připomíná, kdo bude po svatbě první dámou Francouzské republiky. Verše, které Carla Bruniová napsala, aniž tušila, jak se budou v nevhodný okamžik vyjímat v Le Figaru, jsou na druhé straně velmi hezkou, upřímnou zpovědí. A tak jsem vám je (s trochou básnické licence) přeložil:
Ještě přibližně měsíc před svatbou s prezidentem Francouzské republiky pózovala Carla Bruniová pouze obutá, nikoli však oblečená, pro italskou automobilku (odvážná, ale ne necudná fotografie oběhla svět; aspoň ten západní určitě). Teď se už ale zase píše, že Carla čeká dítě (podle rakouské Die Presse), že se nevzdává své umělecké kariéry, že chystá nové album, prostě tato talentovaná a asi opravdu trochu excentrická žena bude zřejmě k Elysejskému paláci přitahovat pozornost i tehdy, až už Sarkozy sám přestane být pro média magnetem.
Mimochodem, slova toho šansonu, či přesněji ta část, kterou si vybral Le Figaro ke krutému žertu, docela dobře vystihují i povahu současného manžela Carly Bruniové Nicolase Sarkozyho. Jeho výstřednost, emoce, nadšení, okázale demonstrovaná vůle, to vše se silně obráží v jeho politickém stylu, a někdy je to dokonce hlavním impulzem jeho politických projektů. To nemusí být pokaždé špatně, naopak. Jen z velkých snů vznikají velké věci. I v politice. Ovšem Sarkozymu zatím nejde dost hladce jedna záležitost: přeměna velkého a krásného snu ve skutečnost. To mluvím o politice. Ne o soukromém životě. To bych se neodvážil.
- Nicolas Sarkozy a Carla Bruni autor: AFP, zdroj: www.lefigaro.fr http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/72/7149.jpg
- Carla Bruni autor: AFP, zdroj: www.lefigaro.fr http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/72/7145.jpg
- Překlad autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/72/7144.jpg