Ve chvíli, kdy jsem tuto promluvu psal, nebylo ještě známo, jak to dopadne s páteční prezidentskou volbou. Byla však známa nabídka jistého pana Novotného v jednom deníku, který bez ohledu na to, že už tu prezident toho jména kdysi působil, se nabídl k tomu, že by byl ochoten funkci hlavy českého státu vykonávat. Zajímavý byl text, jímž pan Novotný svou případnou kandidaturu doprovodil. Zdůraznil totiž, že podle jeho názoru prezident České republiky by nemusel být vysokoškolským profesorem, ba ani by sám vysokou školu nemusel mít, nemusel by umět anglicky ani lyžovat a hrát tenis či golf, úplně by stačilo, kdyby byl naprosto důsledně proti korupci.
Nebezpečí hrozí z jihu
Přiznávám se, že pan Novotný mi promluvil z duše. Přitom si nemyslím, že by dva dosavadní čeští prezidenti byli korupčníci, obávám se však, že oba byli ke korupci a jí blízkým nešvarům - zejména ke klientelismu - příliš shovívaví. Nedovedu si totiž představit, že by jako každý občan této země neměli aspoň občas podezření, že korupce a klientelismus tady stále poletují, aniž by jejich organizátoři a viníci byli veřejně odhalováni a hlavně trestáni. Dovedu si představit, že kdybych sám byl v prezidentské funkci, měl bych také zábrany podobné věci stále kritizovat, ale přece jen bych to asi alespoň v některých případech nevydržel a pokusil bych se jít do důsledků, aby aspoň v něčem pravda zvítězila, jak to předpokládá nápis na prezidentské vlajce.
Vycházel bych z toho, co jsem už od roku 1989 říkal lidem, když se mne ptali, zdali nám větší nebezpečí hrozí ze západu či z východu. Odpovídal jsem a odpovídám, že z jihu, a to nikoliv v podobě nějaké totalitní diktatury, ale toho, čemu se říká maffianismus. Aby mi bylo rozuměno, mám na mysli třeba dnešní Itálii, kde už nevládne jediná Mussoliniho fašistická strana potlačující běžná demokratická práva, ale kde se právě chystá ke své premiérské repríze pan Berlusconi, který se pohybuje v rámci demokratických norem a slušný rozvoj své země ohrožuje právě jen nevyzpytatelností svých klientelistických vazeb a svých soukromopolitických úmyslů.
Obávám se, že právě Itálii se naše polistopadové poměry podobají nejvíce, neboť nad některými jevy, které v té jihoevropské zemi s jistou samozřejmostí určitým lidem procházejí, jako bychom se zhlédli i u nás. Mám-li promluvit přímo za sebe, vskutku si nedovedu představit, že bych se někde scházel s nějakým Polákem podivné pověsti a mluvil bych s ním kódovanou řečí údajně o ničem, jak to činil vedoucí úřadu dvou premiérů naší vlády pan Doležel s jistým panem Spyrou. Nebo že bych jako ministr vnitra a později jako předseda vlády udržoval přátelské styky s majitelkou domu pronajímající své prostory nevěstinci a stýkající se s největším českým mafiánským kmotrem Františkem Mrázkem. Nebo že bych jako jiný předseda vlády měl osobní přátelské styky s vedoucími pražských lunaparků, či že bych jako ještě další předseda vlády prohlašoval za svou největší politickou oporu podivného člověka, který se netají tím, že určité korupční páky mu nejsou docela cizí, při čemž ledacos nasvědčuje tomu, že zásahy tohoto muže mohou mít rozhodující vliv na to, jaká je v této zemi vláda či prezident.
A což teprve když si představím, že bych si jako kancléř prezidenta republiky šel přátelsky poklábosit s nekorunovanou hlavou všech českých lobbyistů, který mi pár dní před prezidentskou volbou přišel jen tak pogratulovat k narozeninám a pak bych si ani nevzpomněl, že o den později mi dotyčný ještě na totéž místo donesl láhev, kterou před tím zřejmě někde zapomněl. Maně mi při této představě vytanul dávný výrok dnešního předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, který jednou velmi významně prohlásil, že když za ním jako za členem Zemanovy vlády přišel tento velelobbyista - samozřejmě, že mluvíme o Miroslavu Šloufovi - aby přijal do služeb svého úřadu jistého Karla Srbu, tak ho velmi rychle vypoklonkoval, což potom nedokázal ministr zahraničí Kavan a měl se Srbou pěkné maléry.
Zkrátka, na takové šedé eminence, jaké dnes - zdá se - do značné míry utvářejí českou politiku a způsobují v ní leckteré nepravosti, bych jako prezident došlápl poněkud důrazněji než jsme doposud byli svědky. Masaryk, jak známo, špiritusovému korupčníkovi Karlu Práškovi ruku nepodal, byť ten člověk zastával funkci předsedy Senátu. Nejsem si jist, že právě v tomhle si z Masaryka naši novodobí prezidenti a premiéři brali příklad.
Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6.
- Polský lobbista Jacek Spyra vypovídal před soudem v kauze „pět na stole v českých“. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/58/5772.jpg
- Někdejší tajemník českých premiérů Zdeněk Doležel, známý z kauzy „pět na stole v českých“ autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/46/4535.jpg
- Bývalý československý prezident Antonín Novotný (1904 - 1975). autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/67/6610.jpg
- Ve Španělském sále Pražského hradu se koná společná schůze obou komor parlamentu. Zákonodárci by měli zvolit nového českého prezidenta. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/76/7588.jpg