Ti, kdo sledovali prezidentskou volbu, vědí, že zeleným onemocněla poslankyně Olga Zubová, a protože každý hlas měl cenu zlata, způsobila její absence poprask. Možná se vám teď bude zdát divné, proč o tomhle povýtce politickém tématu píšu v Češtině před kamerou. Vysvětlím.
Čeština před kamerou (74) - O tom, jak byla poslankyně Zubová hospitalizovaná v nemocnici
Několikrát jsem totiž slyšel jak v rádiích, tak i v televizích větu, že Olga Zubová byla hospitalizovaná v nemocnici. Pominu-li to, že vhodnější by bylo držet v trpném rodu krátký tvar hospitalizována, pak přinejmenším úsměv vyvolá doplnění, že se tak dálo v nemocnici. Jinde totiž člověka hospitalizovat nelze. Hospitalizovat = umístit nemocného v nemocnici. Jde tedy o další parádní český pleonazmus (jazyková neobratnost spočívající v tom, že vedle sebe hromadíme slova s týmž nebo podobným významem).
V češtině se tak děje hlavně u slov cizích, která pak spojujeme dál s jejich českým ekvivalentem. Zbytečně. A vlastně i „chybně“. Posuďte sami, jak neobratné, i když užívané, jsou třeba spojení: zákulisní kuloár (když kuloár je zákulisí), obřadní ceremoniál (ceremoniál = obřad), objem reklamy v printových a tištěných médiích (printová média jsou zkrátka ta média, jež se tisknou). Docela trpím, když slyším: předseda vlády premiér Mirek Topolánek veřejně deklaroval, že… Premiér je přece předseda vlády, a když něco deklaruju, tak to veřejně vyhlašuju, oznamuju. Deklarovat neveřejně nelze. Deklamovat (recitovat) ale ano, kdykoli a kdekoli, doma nebo v autě, ráno nebo v noci.
Tahle neobratnost vzniká kvůli tomu, že řečník nezná přesně význam slova cizího, příp. cítí potřebu slovo dovysvětlit, přeložit s cílem zesílit emociální náboj sdělovaného (např. Jiří Čunek doslova veřejně deklaroval…), kde si dotyčná pomohla ještě příslovcem doslova. V češtině nejde o chybu, spíš bych to hodnotil jako jakousi absenci citu (jazykového) a stylistickou figuru (pokřivenou). Na druhou stranu si uvědomuji, že si tyhle pleonazmy uvědomují jen bohemisté nebo ti, kteří s jazykem pracují aktivně či mají jazykový cit poměrně vypěstovaný a užívaný.
Takže jsem vám to tady napsal písemně a na závěr se vás zeptám otázkou. Chcete vědět, jak odpovídali adepti při přijímačkách na Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci v roce 1997 na některé otázky? Pokud ano, pak se dívejte očima. (Převzato z časopisu Čeština doma a ve světě, č. 2/2000, s. 85: Jaroslav Bartošek - Produkty novinářské negramotnosti).
Phare je dopis na rozloučenou, evropská řeka.
Exodus je výjimečnost, úmrtí, neřešitelná situace.
Exkurz je minulý kurz.
Audit je slavnostní síň… atd.
Kritikou do vlastních řad končím: minulý týden v českotelevizním Večerníku z Čech zaznělo spojení zábavný park. Jde o chybu, kterou jsem vytvořil já… a omlouvám se za ni. Ten park byl samozřejmě zabavní.
Prosím, přijměte a akceptujte moji omluvu a nenapadejte mě ani verbálně, ani slovně. Radši mi napište o svých zkušenostech s češtinou. A pište písemně elektronicky via e-mail.