Tolikrát slibovaná, odkládaná i obávaná zásadní reforma zdravotnictví dělá první krůčky. V podobě sedmi věcných záměrů nových zákonů (novel) už vpochodovala do vlády. Samozřejmě ve formě, jakou ji vtiskl nezaměnitelný rukopis ODS, tj. velice blízké principům (dalšího) odstátnění, privatizace a minimálně regulované komercionalizace. Jde o složité legislativní úpravy, z nichž lze na malé ploše zmínit jen některé nejdůležitější.
Julínkova reforma v roce nula
Reforma počítá s převodem všech zdravotních pojišťoven na akciové společnosti. To znamená, že i Všeobecná zdravotní pojišťovna, která až dosud je - co do hrazení zdravotní péče - jakýmsi záchytným bodem nejrozsáhlejších sociálních skupin, a za jejíž fungování nese plnou garanci stát, má přejít na systém samostatného hospodaření s cílem dosahování zisku. Po přiškrcujících opatřeních předchozího ministra Ratha, která do značné míry vyrovnala platební bilanci VZP, pokračuje v tomto trendu i návrh reformy ministra Julínka. V podstatě jde o zvyšování atraktivnosti pojišťoven pro privatizační záměr posilováním jejich ziskovosti na úkor stagnace dostupnosti kvalitní zdravotní péče.
Z podobných důvodů je kontroverzní i záměr předkladatele reformy převést všechny dosavadní fakultní nemocnice na tzv. univerzitní nemocnice a to formou převodu příspěvkových organizací na akciové společnosti. Volba typu klasické akciové společnosti je zdůvodňována např. využitím existující a osvědčené formy právnické osoby, standardního řízení představenstvem a kontrolního mechanismu dozorčí rady. Zvláště problematické je stanovení podílu na základním kapitálu univerzitní nemocnice v poměru 66 % stát a 34 % univerzita, přičemž univerzita by nesměla se svými akciemi disponovat (oddělená právní subjektivita univerzitní nemocnice od univerzity), zatímco stát ano a to bez jakéhokoliv omezení. Sporné může být i ustanovení o vykonávání vlivu univerzity na činnost univerzitní nemocnice „prostřednictvím její majetkové účasti a zastoupení v orgánech nemocnice“.
Úprava zákona o veřejném zdravotním pojištění (již 50krát novelizovaného) má vedle nového vymezení povinností zdravotních pojišťoven zamezit „neefektivnímu vynakládání prostředků“ na zdravotní péči, a to zavedením čtyř druhů tzv. zdravotních plánů. Ty mají být založeny na řízeném čerpání zdravotních služeb nebo na dobrovolné vyšší spoluúčasti. Na standardní rozsah úhrady zdravotních služeb z veřejného pojištění má dosáhnout každý pojištěnec, který plní všechny zákonné povinnosti. Jaký však je rozsah tohoto tzv. standardu zdravotních služeb, tím už se reformní návrhy nezabývají, respektive se při jeho určení spokojují s obecnou definicí, takže skutečný rozsah standardů zdravotní péče nikdo nezná. Minimální rozsah úhrady má být použit např. tehdy, kdy pojištěnec tyto povinnosti neplní (např. neplatí odvody). Reálným a bohužel velmi aktuálním nebezpečím tak je, že rozsah standardů si bude každá pojišťovna definovat po svém a tomu bude odpovídat i rozdílná nabídka nadstandardních služeb se všemi negativními důsledky, které z toho vyplývají.
Naprostou novinkou je zákon o tzv. Úřadu pro dohled nad zdravotními pojišťovnami. V odůvodnění účelu této instituce se přiznává, že „konkurence není ani v rozvinuté tržní ekonomice univerzálním samoregulačním mechanismem chránícím pojištěnce“, což nepochybně má navodit představu ochránce plátců pojištění. Tento ústřední orgán státní správy tedy má být nástrojem státní regulace a místem konstruování pravidel pro správné fungování pojišťoven (má zajišťovat i výpočet přerozdělování mezi jednotlivými pojišťovnami). Velikostí má dohlédací úřad zhruba odpovídat Energetickému regulačnímu úřadu. Jeho předsedu má jmenovat prezident na návrh vlády a jeho roční rozpočet cca 140 mil. Kč mají z 90 % tvořit povinné příspěvky zdravotních pojišťoven. Má mít do 100 zaměstnanců, což podle věcného záměru nenavýší nárok na státní administrativu, jelikož budou využiti, bohužel pro tento účel naprosto nekvalifikovaní, zaměstnanci Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstva financí ČR. Takto vytvořený úřad bude mít již způsobem svého vzniku definovanou neschopnost efektivního plnění úkolů, k jejichž plnění byl zřízen.
Julínkovo ministerstvo doufá, že paragrafované znění všech legislativních předloh reformy zdravotnictví bude předloženo do parlamentu nejpozději v červnu. Soudě podle současných výhrad koaličních partnerů, zvláště KDU-ČSL, k již přijatým manipulačním poplatkům, nebude cesta předloh snadná ani ve vládě. V parlamentu potíže reformy podstatně vzrostou s předpokládaným nesouhlasem socialistů a komunistů. ODS je ovšem údajně rozhodnuta prosadit reformu i bez opory v nové legislativě. A to na základě starého známého zákona o privatizaci. Bylo by to pro tento způsob reformy typické.