Víte, po kolika kilometrech dálnice pojedete na cestě do Varšavy, pokud to vezmete přes Hradec Králové a Wroclaw? Po jednom. Doslova po jednom. My jsme tu chybu udělali, nechtělo se nám přes Ostravu, když jsme jeli točit kulturní dění v hlavním městě Polska. Polské silnice dávají razantně zapomenout na nespokojenost s těmi českými. Strašlivá je kvalita povrchu, drncáte často jak na rozbouřené bárce.
Ucho Svobody: Leťte do Polska!
Hlavní tahy vypadají jako naše okresky i co do tvaru, šířky a neustálého omezování rychlosti. A to platí i na relativně pohodlné dvouproudé silnici asi posledních 70 kilometrů před Varšavou. Ačkoliv je ohraničená svodidly, jsou tam v pravidelných snad kilometrových intervalech přechody pro chodce, radary, semafory. A tak se rozjíždíte a brzdíte jak bláznivý jezdec na autodromu. Jen ty srážky chybějí. Horší jízdu po silnicích jsem v civilizovaném světě nezažil.
Ale tím výčet záporů co se týče Polska z mého pohledu končí. Varšava - tedy její centrum a nejbližší okolí, neuvěřitelně rozkvetla. Městu se daří dát řád, což po chaotické panelové výstavbě, která Varšavu zasáhla za komunismu, je skutečně velké umění. V centru jsou široké plochy plné zeleně, pečlivě udržované, ulice jsou čisté, vozový park kvalitní. Polsko zřejmě jede. Samozřejmě, venkov je poněkud skromnější, ale oproti nám jsem nenašel žádné podstatné rozdíly.
Příjemné bylo zajít do jazzového klubu - vstup volný. Nebo do levných muzeí či nádherné budovy Universitní knihovny. Kultura je zcela evidentně podporována velkoryseji, možná až trochu po francouzsku. Nemají tam žádné Richtery.
A jedno drobné vyvrácení mýtu - Ivan Mládek není hlavní hvězdou polských sdělovacích prostředků a hudebních fanoušků. Celý fenomén vznikl přes internet - někdo tam pověsil bizarního Jožina z bažin s poskakujícím panem Pešákem. Stala se z toho nejstahovanější zábava. Následovala krátká pozornost médií a i posluchačů. Cože to ti Češi poslouchají, čím se to proboha baví. Poláci měli vždycky dobrý vkus, co se kultury týče.
Pokud můžu z krátké návštěvy udělat nějaký závěr, byl by jím dobrý pocit. Ze země, která je nám hodně blízká a které bychom si měli všímat. Vzájemné sympatie jsou silné, jazyk velmi podobný a problémy taky. Je radost vidět, že šeď komunismu tam i tady přece jen důsledně mizí. Jen nejezděte autem, letenky jsou relativně dostupné a ušetříte si nervy.