Kudy z bludného kruhu prostituce?

Čas od času se objevují nápady, jak modernizovat "nejstarší řemeslo". Mezi nejnovější patří i úvahy pražského magistrátu o regulaci a zdanění prostituce jako jakési živnosti. Podobná úřednická řešení mohou mít v zásadě tři příčiny. Buďto chtějí vytlačit prostituci z ulic a náměstí, anebo chtějí zdaněním sexuálních služeb vylepšit příjmy svých rozpočtů. Třetím důvodem může být snaha o vylepšení "komfortu" zákazníků, tedy např. větší ochrana před nakažlivými nemocemi.

Pro první případ existují racionální důvody. Třebaže u nás dobrovolná prostituce nepředstavuje trestný čin, její viditelné projevy jistě nejsou z etického hlediska ani vkusné, ani výchovné. Jestliže podle průzkumu na pražských gymnáziích přijalo peníze za sex už více než pět procent devatenáctiletých, je to tristní ukázka začlenění sexuální svobody do tržního hospodářství. Prostitucí a pornografií si nejen v Praze, ale zvláště v severních a západních Čechách, vydělávají údajně stovky dětí. Podle některých odborníků je to „normální“, protože pouliční prostituci vidí děti každý den. Obchodování s vlastním tělem se stalo spotřebním artiklem jako jídlo, ošacení a mobil. Společnou zásluhu na tom mají propagátoři sexuální svobody, producenti pornografických škvárů i politici, pošilhávající po daních z regulované prostituce.

Pokud však úředníci chtějí zdanit příjmy za poskytování sexu, aby zachránili svůj rozpočet, je to dosti alarmující zpráva o jejich hospodaření. Vlastně tím také říkají, že promiskuita není tak špatná, platí-li se daně. Město či stát mají hrát roli pasáka, nebo chceme-li kuplíře. Ale protože kuplířství už trestný čin je, musel by se zdroj příjmu z prostituce právně vyčistit. Příkladem mohou být některé západní státy, např. Německo, Anglie, Dánsko a Itálie, kde sice příjmy prostitutek podléhají dani, ta je ovšem nezávislá na zákonném charakteru činnosti. Je to tedy strkání hlavy do písku, jiným slovem pokrytectví.

Zajímavé je, že toto pokrytectví jistým zemím nevadí. Ve Švédsku platí přísný zákon o zákazu obstarávání si sexuálních služeb za úplatu a zákazník prostitutky může být odsouzen k trestu odnětí svobody až na šest měsíců. I tam ale stát vyžaduje od prostitutky daň z příjmu. Ani Anglie nebrání podobným absurditám, když trestá všechny viditelné projevy prostituce i kuplířství, včetně hotelového, takže beztrestná je pouze prostitutka, která „pracuje“ sama ve svém bytě. Také její příjmy však podléhají dani. Vůbec nejpochybnější právní úpravu zavedlo Nizozemsko, které v r. 2000 legalizovalo i majitele nevěstinců a vymohlo si souhlas EU s kvalifikací prostituce jako „hospodářské činnosti“. Zcela jinak naproti tomu řeší prostituci jednotlivé státy USA, kde platí zásada vyváženosti prevence i postihu tohoto mravně patologického jevu. Právě americké praktické výsledky dávají naději, že prostituci propojenou s organizovaným zločinem, drogovou kriminalitou a obchodem se ženami i dětmi lze účinně omezovat a bránit jejich volnému šíření.

Zdá se, že nejužitečnější by regulace prostituce mohla být pro zákazníky, kteří by měli mít větší jistotu, že dostanou zdravé „zboží“. Zdravotní osvědčení je totiž služba zákazníkům! Ale ani tady není úplná jistota „rozkoše bez rizika“. Co se stane, bude-li prostitutka či homosexuální prostitut nakažen a přijde o licenci? Jednoduše se přesune do ilegality. A jak je např. z výzkumu Parlamentního institutu známo, nelegální prostituce (i ve státech, které ji regulují) tvoří až 70 procent sexuálních služeb. Přitom samy prostitutky tuto regulaci odmítají, nejen proto, že se bojí o své zisky, ale také protože si na sobě nechtějí nechat punc špinavého řemesla.

Legislativnímu uznání prostituce, propojené s organizovaným zločinem, drogovou kriminalitou a obchodem s „bílým masem“, za legální činnost ještě brání mezinárodní „Smlouva o potlačování obchodování s lidmi a vykořisťování prostitucí jiných osob“. Už v preambuli tohoto lidskoprávního dokumentu se říká: „Uznávajíce, že prostituce a zlo, které ji doprovází a které spočívá v obchodování s lidmi za účelem prostituce, jsou neslučitelné s důstojností a ctí lidské bytosti a ohrožují blaho jedince, rodiny a společnosti.“ Vládní návrh na vypovězení této úmluvy Poslanecká sněmovna jasně zamítla už v r. 2005.

Namísto regulace, která by prostituci zcela legalizovala, by tedy bylo prospěšnější zaměřit se na prevenci, spočívající ve výchově k úctě a důstojnosti lidí a ke zdravým vztahům mezi nimi, to znamená na výchovu k rodinnému životu. Namísto tzv. sexuální výchovy by bylo třeba dětem vysvětlit, proč sexualita existuje a k čemu slouží. To, že sexualita je dar, který je proto tak pěkný, aby vyvážil starosti s narozeným dítětem a udržel lidský rod při životě. A že zneužití daru sexuality není znakem svobodného člověka, ale naopak dělá z lidí otroky. Z jedněch otroky nezvládnuté sexuality, z druhých otroky ponižujícího zisku.

  • Prostituce autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/99/9871.jpg
  • Prostituce autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/20/1996.jpg
  • Prostitutky na ulici autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/58/5747.jpg
Vydáno pod