Píše pan Svoboda, jak smutné bylo poslední Uvolněte se, prosím. No, byly smutnější díly. Pro mě. Proti gustu ale žádný dišputát.
Oko Jana Krause na Uchu Oty Svobody
Plete se pan Svoboda, když míní, že jsem si v úvodu vyřizoval účty s bezvýznamným bulvárem - Rytmem života. Jako novinář by měl tušit, že prodaný náklad hnoje špikovaného lží, pomluvami a urážkami je kolem 250 000 kusů. Tedy násobek sledovanosti ČT 24, kde pan Svoboda soustředěně pracuje.
Plete se proto pan Svoboda, když si myslí, že tenhle bulvární plátek nikdo nezná. (250 000 je prodej, čtenost bývá kolem čtyřnásobku).
Plete se pan Svoboda, když si myslí, že si vyřizuji jen osobní účty. Samozřejmě, o mně píšou lži a hnusy, o mém synovi, o mé rodině. O panu Svobodovi zatím nikdy nepsali. A tak zase možná on neví, o čem píše. Stejná svinstva absolvovala řada známých osobností - prostě jako daň za to, že jsou známí a dá se na nich vydělat. Všichni dáváme žaloby a případně vyhráváme desítky, či stovku tisíc. Prodej hnusu je za 5 milionů Kč.
Mám si nechat všechno líbit podle rezignovaného hesla lokajů: stejně se nedá nic dělat?
Demokratický právní řád by měl nejen mě, ale každého ochránit proti zvůli gangsterů, kteří bez podpisu píší, co si umanou. Mám rezignovat proto, že soudci zatím dávají velmi „rentabilní“ rozsudky? Ne.
Udělám osobně maximum proti takovému svinstvu, i když přede mnou by měli být například novináři nezávislé, veřejnoprávní televize.
Taky mi je někdy smutno. Třeba, když nesvobodně uvažuje člověk se Svobodou ve vlastním jménu. Ironie jako osud.