John Scofield dodává novinku nazvanou jednoduše This Meets That se svým, jak sám prý říká, A-triem, s Billem Stewartem a Stevem Swallowem. Zanechal tedy razantnější Medeski Martin and Wood historii a navíc přizval dechový kvartet. Vznikla měkčí a rozhlédnutější nahrávka. Stále hodně v rockových polohách, ale pestřejší a řekl bych lepší. Vedle vlastních věcí si dovolil sáhnout po dvou nechytatelných skladbách – zjazzoval tradicionál House of the Rising Sun, který si s ním v této podobě u táboráku zazpíváte jen s největším soustředěním a pak stoneovskou (I Can't Get No) Satisfaction. Mistrovské kousky jakoby dokazující, že nic není jazzu v tomto podání cizí.
Poloha obou nahrávek současně ukazuje, odkud až kam dnešní jazz například sahá a nakolik je v dnešní době coby žánr nepřekonatelný, valivý, přínosný, stále se vyvíjející a nasákavý. Alespoň pro mě.