Latinské oči Filipa Kandy: Rozpadne se Bolívie?

Když se v lednu 2006 ujal prezidentského úřadu v Bolívii Evo Morales, probudil zájem téměř celého světa. Nejen tím, že je vůbec prvním bolívijským prezidentem indiánského původu, a že předtím proslul především jako odborový předák pěstitelů koky, ale také tím, že slíbil provést radikální společenské změny ve své zemi - jakousi indiánskou revoluci. 1. května téhož roku pak vyhlásil znárodnění těžebního plynového průmyslu a další znárodňovací kroky na sebe nenechaly dlouho čekat. V zahraniční politice se Juan Evo Morales Ayma orientuje především na svého kontroverzního venezuelského kolegu Huga Cháveze. Bolívie, spolu s Venezuelou, Ekvádorem, Nikaraguou a pochopitelně Kubou tvoří nejlevicovější a nejprotiameričtější osu v Latinské Americe.

V minulých týdnech ale do světa z Bolívie pronikly také zprávy o narůstajících potížích této indiánské revoluce. Čtyři provincie, takzvaný „bolívijský půlměsíc“ na východě země, Santa Cruz, Beni, Pando a Tarija, vyhlásily referenda a v nich nechaly svými obyvateli odsouhlasit požadavek autonomie na centrální vládě. Co taková situace může znamenat? Dočkáme se vbrzku překreslování map v Latinské Americe?

Evo chystá protiútok

Prezident Evo Morales dosud zaujímal velmi klidný postoj. Proti konání referend nijak energicky nevystupoval. Jen neustále opakoval, že jde o protiústavní kroky, které nemají žádnou platnost, a tudíž referenda podle něj mají jen anketní charakter. Jako protiúder naopak vyhlásil celostátní referendum o svém (ne)odvolání. To se má konat 10. srpna. Morales spoléhá na svoji vysokou podporu u obyvatel La Pazu, náhorních plošin a chudého západu. V celostátním součtu by mu pak měli zajistit zisk alespoň 50 % hlasů všech Bolívijců. A Moralesovi by dokonce stačilo jen 47 %. Podle platné ústavy by mohl být v referendu odvolán jen vyšším procentem hlasů, než jaký byl výsledek jeho vítězných prezidentských voleb z konce roku 2005, a tehdy získal téměř 54 % hlasů.

Vítězné referendum (a podle dosavadních odhadů lze skutečně očekávat, že by ho Morales vyhrál) by jeho vládu a jeho revoluční projekty legitimizovalo a současně by mu umožnilo prosadit chystanou novou ústavu. Ta by v podstatě anulovala autonomní referenda provincií „bolívijského půlměsíce“. Tamní guvernéři si to zřejmě dobře uvědomují a vyzývají, aby se hlasování o Moralosově (ne)odvolání v jejich provinciích vůbec neuskutečňovalo. Je nasnadě, že Evo Morales se ke svému kroku nechal inspirovat stejným tahem svého venezuelského mentora Cháveze. I ten v roce 2004 uspořádal referendum za své (ne)odvolání, ve kterém zvítězil, a svoji pozici posílil. I on byl tehdy přibližně v polovině svého probíhajícího prezidentského mandátu. Ten Moralesův má vypršet v lednu 2011.

O co jde? - Možný vývoj

Situace v Bolívii může v příštích měsících gradovat. Shrňme si tedy některé základní problémy.

  • Proč východní bolívijské provincie usilují o autonomii?

Provincie Santa Cruz, Beni, Pando a Tarija patří v Bolívii mezi ty bohatší. Právě v nich se těží největší množství zemního plynu, surovin a odsud pochází také nejvíce průmyslu a národní výroby. Např. provincie Santa Cruz vytváří v současnosti přes 30 % bolívijského hrubého produktu, ačkoli její obyvatelstvo představuje méně než 25 % obyvatel země. Lidé z východních provincií jsou nespokojeni, že doplácejí na zbytek země. Chtějí udržet zisky z vlastní půdy doma. Navíc mnozí tamní průmyslníci a bohatší vrstvy nesouhlasí se sociální politikou prezidenta Moralese. Teď vidí vhodnou příležitost, jak se ho zbavit.

  • Jsou tyto požadavky nové?

Ne. První snahy o federální zřízení v Bolívii se objevily už na konci 19. století. Ve druhé půlce 20. století pak s tím, jak východní provincie dosahovaly stále většího hospodářského růstu, sílilo i autonomistické hnutí.

  • Jak by autonomie měla vypadat?

Autonomie by v první řadě měla spravovat své hospodářství a finance. Lokální správa by měla řídit i školství, lokálně by se měli volit také soudci a další správní orgány a úřady. Pod vládu v La Pazu by nadále spadala armáda a zahraniční politika.

  • Má autonomie ve východních provinciích naději na uplatnění?

Pravděpodobně velmi malou. Prezident Evo Morales si chce referendem za své (ne)odvolání posílit pozici. Pak by mohl snadno prosadit i novou chystanou ústavu. Zatím mluví o spiknutí oligarchie a nejvyšších elit proti jeho projektu indiánské spravedlivé společnosti.

  • Uskuteční se referendum bez problémů?

Pravděpodobně ne. Guvernéři čtyř východních provincií už vyzývají na svých územích k bojkotu referenda. Morales naopak aktivuje své politické organizace v těchto provinciích, aby konání referenda zajistily.

  • Hrozí, že propukne násilí?

Organizace amerických států (OAS) a katolická církev už vyjádřily své obavy. Na druhou stranu, hrozba násilí kvůli rozdělení východu a západu byla v Bolívii vždy už od onoho konce 19. století a nikdy k ničemu nedošlo. V současnosti ale může být situace o to výbušnější, že se děje v ovzduší skutečně radikálních společenských změn v zemi jakási Moralesova indiánská revoluce. A konečně, jak to v minulosti vždy v Latinské Americe hrálo velkou roli, důležitý by byl postoj armády, ovšem dosud z jejích kruhů žádné projevy nezazněly. Během srpnového referenda lze ale násilné střety Moralesových stoupenců a odpůrců jistě očekávat.