Jiří Čunek má před sebou čtyři dny (podle informací ČTK ale možná celé tři měsíce), v nichž se mu budou chvět nervy. Obviní ho policie nebo ne? Nemá už možnost opírat se nonšalantně o berlu imunity. Senátoři těsným poměrem hlasů rozhodli, že spravedlnost může konat. Je pravda, že Čunkova vysvětlení, jak přišel k poměrně značné sumě peněz, zatím nepůsobila příliš přesvědčivě. Pravdou ovšem může být také to, že novinářské otázky, srovnávání a komentování nemuselo být zcela přesné.
Starosti s imunitou
Kolem případu Čunkových miliónů je vůbec mnoho nejasného. Karel Schwarzenberg to vyjádřil lakonicky: "Když jsem přicházel do Senátu, byl jsem přesvědčen, že budu hlasovat pro vydání. Poté, co jsem se dozvěděl (…) jak zpolitizovaná celá ta záležitost je, došel jsem k přesvědčení, že jde přesně o tu věc, proč imunita má svůj smysl.”
V celku lze tuto úvahu pochopit. Zdejší nedotknutelnost politiků, odpuzující mnohé občany a budící odpor zejména svojí šíří, má při zevrubnějším pohledu svůj jistý význam. Příliš mnoho případů selhání lidí veřejných, hlavně v kauzách zavánějících korupcí, se objevilo jako na potvoru právě ve chvíli, kdy se to někomu velmi, velmi hodilo. Ať politickým protivníkům, tak konkurentům z vlastních stranických řad. Jako by skandalizace byla nachystána a v okamžiku, kdy přišla vhod, otevřela se příslušná složka. Nic nového v české politice, prý se tak činil i tatíček Masaryk. Je dobré na všechny něco mít, ať už pro případné nasazení uzdy, tak v krajním případě i pro soupeřovu likvidaci. Zvlášť, když si člověk není jistý, jestli ti druzí nemají něco na něj. Při zvážení této skutečnosti začíná se odmítavý pohled na politickou imunitu když ne měnit, tak alespoň posunovat. Zvlášť pojme-li člověk podezření, že problém mohl být nejen uschován a připraven k použití, ale možná i prefabrikován nebo významně nafouknut.
Jiří Čunek nyní o tuto výsadu přišel. Bude se pravděpodobně muset hájit jako prostý neprivilegovaný občan. "A proč také ne?” napadne nás v prvním impulsu. Za chvíli ale přece jenom zahryzne se zvláštní myšlenka: Jenomže na obyčejného muže z ulice nikdo nic nesumíruje, aby mu podrazil židli. Rozhodně ne tak kvalifikovaně, jako to dělají politici mezi sebou. Vyčkejme konce Čunkova případu. Možná, že se při jeho vyšetřování ještě něco dozvíme. A nemusí to až tak přímo souviset s Čunkovými milióny. Třeba spíše se vztahy v našem politickém divadle.