Uprostřed minulého týdne přinesly některé evropské deníky zprávu z Alžírska, která mě zaujala. Zároveň jsem si ale hned řekl, že právě tahle zpráva nemá šanci zaujmout stratégy \"války\" proti mezinárodnímu terorismu. Pokud si jí opravdu nevšimli, je to špatně. Jsem přesvědčen, že to byla zpráva z hlavní fronty, na níž by se měl odehrávat skutečný boj proti terorismu, pro který fanatikové islamismu (nikoli islámu, prosím rozlišovat!) a nenávisti k západní civilizaci tak zdařile rekrutují stále nové a nové adepty. A také jsem téměř přesvědčen, že tahle hlavní fronta je z naší strany, ze strany západní civilizace, hodně zanedbávaná. Kdybych to měl říci novinovým titulkem, napsal bych, že je přímo opuštěná. Rozhodně jsem nikde neviděl státní rozpočet, který by jí věnoval částky aspoň trochu srovnatelné s tím, co spolyká protiraketový štít a jiné finančně a vojensky náročné strategie. Nikde jsem nečetl žádnou teorii, jak nejlépe zabránit tomu, aby hlasatelé náboženského fundamentalismu slavili tak snadné úspěchy ve vymývání mozků a získávání adeptů džihádu a \"mučednické\" smrti. Teď už ale konečně ta zpráva:
Svět podle Zdeňka Velíška (87)
V Alžírsku se desítky dětí připravují na „mučednickou smrt“
Ta zpráva, která mě zaujala, jak říkám na prvních řádcích, byla o tom, že alžírský soud odsoudil k třem letům zostřeného dohledu – nikoli tedy k třem letům vězení - 13 nezletilých za spolupráci s islamistickými extremisty. Prováděli pro maghríbskou větev al-Káidy sledování pohybu policistů a vojáků, byli podrobeni indoktrinaci a učili se zacházet se zbraněmi, aby jednou naplnili svůj sen a šli bojovat do Iráku. Žádnému nebylo ještě 17 let. Nejmladší byl dvanáctiletý. Podle úspěšnosti dostávali jména padlých alžírských teroristů a „emír“ je vedl k tomu, aby se jednou stali nikoli hlasateli islámu, ale jeho „mučedníky“. Tak to alespoň vidí alžírský deník Liberté na základě svých informací z bezpečnostních orgánů. Tak to vidí také alžírský expert na terorismus Hamida Lajači. Ten tvrdí, jak píše v obsáhlém článku el País, že už dlouhé měsíce se tajné organizace alžírských džihádistů snaží získávat pro terorismus syny padlých „bojovníků“, ale také děti z problémových rodin a mladé delikventy propuštěné z nápravných zařízení. Výjimečně se jim daří získat i syny vzdělaných a k islámu vlažných rodičů.
Nebezpečí, před kterým zpráva z Alžírska varuje, se u nás v Česku, a vůbec v Evropě, může jevit jako příliš embryonální, či dokonce přehnané a hlavně vzdálené. Vždyť Alžírsko není na evropském kontinentu! Není, ale je mu velmi blízké a Evropa je Alžířanům - ať hledají práci, či přínášejí smrt - poměrně snadno přístupná. V Paříži je právě teď souzen Alžířan zodpovědný za atentáty uskutečněné ve Francii už před dvanácti lety.
Nebezpečí, které mohou představovat adepti „mučednické smrti“, i když jsou zatím ještě dětmi, také není „embryonální“, není už v zárodku. Svědčí o tom fakt, že první nezletilý sebevrah, kterého al-Káida získala v Alžírsku, již své „poslání“ splnil. Patnáctiletý Nabil Belkacem, který dostal přezdívku Abu Musab az-Zarkáwí, se v noci z 8. na 9. září vyhodil do povětří v dodávce plné výbušnin u kasáren pobřežní stráže. Jeho čin si vyžádal přes tři desítky mrtvých a kolem padesáti raněných. Byl z frankofonní rodiny, v níž se přitom vůbec nepěstovala nábožnost.
Podle alžírského listu Al Chabar se přibližně další čtyři desítky alžírských nezletilců připravují na den své „mučednické oběti“.
A co my s tím?
Pro Evropu a Evropany, či chcete-li pro Západ a příslušníky západní civilizace, dostanou tyto zprávy z Alžírska nádech akutní hrozby, spojíme-li si je s poslední výzvou Ajmana az-Zawáhírího, druhého nejvyššího představitele al-Káidy, která se objevila v mediích v těchto týdnech. Az-Zawáhirí, autor šílené doktríny současného protizápadního islamismu, dává adeptům džihádu z Maghríbu velký úkol: vyhnat nevěřící cizince ze svých zemí. Jak jinak než terorem. Zawahírí také fundamentalistům z Maghríbu připomenul jiný svatý úkol: znovu ovládnout al-Andáluz, čemuž je v rétorice islamistického fundamentalismu třeba rozumět jako výzvě k ovládnutí Evropy (viz Válka v srdci islámu, Gilles Kepel, UK 2006). Termín ovládnutí si samozřejmě nelze představovat jako porobení Evropy frontální válkou. Tu vedli Arabové na Iberském poloostrově před čtrnácti staletími! (A mimochodem: teprve po dalších sedmi byli úplně vypuzeni!)
Dnešní džihád má jinou, ďábelštější taktiku, která je dokonale adaptována na technologickou převahu Západu. Naproti tomu Západ jakoby měl stále stejnou, tedy převážně vojenskou taktiku (i strategii). Stejnou jako před staletími, stejnou jako ve druhé světové válce, vedené proti státním vojenským mašineriím. Zcela spoléhá na technologickou převahu svých (hlavně amerických) vojenských systémů. A na nepropustnost svých hraničních a letištních kontrol a dokonalost svých databází. A na dokončení systému protiraketové obrany.
Hádejte ale, jak přijde džihád až k nám, přijde-li vůbec. Přijde spíš jako balistická raketa nebo jako fanatik ověšený výbušninami? Je reálné nebezpečí spíš v hlavicích raket nebo v hlavách adeptů mučednické smrti?