Mimořádné úspěchy v boji s levicovými partyzány si letos připsala kolumbijská vláda. Jako podstatně méně úspěšný se však jeví její boj proti narkoobchodu, i když pro tento účel disponuje obrovskými prostředky, mimo jiné i ze Spojených států. Podle údajů Kanceláře pro boj proti drogám a zločinu OSN (UNODC) se totiž zemědělská plocha osázená kokou v Kolumbii za loňský rok rozrostla o 27 procent. Mnozí proto už začali americkou pomoc pro boj proti drogám v Kolumbii, a hlavně způsob jejího vedení, kritizovat.
Latinské oči Filipa Kandy - Boj proti drogám v Kolumbii – cesta správným směrem?
Plán Kolumbie pod palbou kritiky
Znamená to, že se proti drogám v Kolumbii nebojuje? Rozhodně ne. Bojuje se tvrdě. Tady jsou některá čísla: Za posledních 7 let bezpečnostní síly v Kolumbii zabavily 853 tun kokainu v odhadované ceně asi 20 miliard dolarů. Chemickým postřikem se zničilo přes 710 tisíc hektarů polí, na kterých se pěstovala koka. Dalších téměř 100 tisíc hektarů se vymýtilo ručně. Bezpečnostní síly objevily a zničily na 9 tisíc laboratoří, zabavily 77 letounů ve službách narkoobchodu, téměř 7 tisíc vozidel a téměř 1 200 plavidel převážejících drogy.
Boj proti drogám v zemi se řídí podle takzvaného Plánu Kolumbie. Od roku 2000 se v jeho rámci na boj proti narkoobchodu investovalo přibližně 10 miliard dolarů. Téměř polovinou této částky přispěly Spojené státy. Kde se tedy stala chyba? Proč se nedaří výrobu drog v Kolumbii snížit a proč se zemědělská plocha osázená kokou stále rozšiřuje?
Dlouhodobě se v této souvislosti argumentuje tím, že dokud bude poptávka v zemích, kde se droga konzumuje, bude i nabídka. Výrobci drog si cestu ke svým konzumentům vždy najdou. Spojené státy a země Evropy by měly investovat víc do vlastní obrany a represí na svém vlastním území proti uživatelům drog, pokud mají skutečný zájem na tom, aby se výroba drog ve světě, třeba právě v Kolumbii, snížila.
Teď se ale potvrzuje i další aspekt. Zveřejněné údaje UNODC zpochybňují i zmíněný Plán Kolumbie. Jeho prostředky se totiž v Kolumbii užívají téměř výhradně na represivní složku programu a téměř vůbec na jeho rozvojovou složku. Podle údajů kolumbijské vlády se totiž z každých 700 milionů dolarů, kterými Spojené státy ročně přispívají, 580 milionů využívá na vojenskou složku programu a pouze 120 milionů na programy sociální.
Investuje se do moderních vrtulníků pro armádu, do techniky pro zpravodajské služby, vojenského výcviku, letadel pro chemické práškování polí osetých kokou. Kolumbie se dokonce stala jedním z hlavních příjemců americké vojenské pomoci na celém světě. Opomíjejí se ale investice do programů rozvojových a sociálních. Neinvestuje se do infrastruktury, životních podmínek a pracovních míst pro chudé zemědělce, kterým pak nakonec stejně nezbude nic jiného, než se věnovat pěstování koky a případně výrobě drog.
Zdroje z programu Plán Kolumbie se také užívají na boj proti levicovým guerrillám, především FARC, které se sice financují z narkoobchodu, ale mnohem míň se zakročuje například proti ilegálním pravicovým polovojenským oddílům, které využily příležitosti, a z narkoobchodu se teď obohacují také.
Drogové kartely mezitím svoji činnost dál vylepšují. Dokázaly proniknout do úřadů, armády a dalších veřejných i vládních složek. Neustále se obměňují i cesty dopravy drog. V minulosti se zásilky odhalily třeba i v prezidentském letadle nebo ve speciálně upravených ponorkách. Narkoobchodníci teď navíc dokázali infiltrovat i velení armády tak, že si dokážou zjistit aktuální postavení vojenských plavidel a letounů a jejich plavební a letecké řády natolik, že se jim spíš dokážou vyhnout.
Od programu Plán Kolumbie si Bogotá i Washington slibovaly snížení dovozu kokainu do Spojených států o 50 procent. Po osmi letech jeho existence tomu však nic nenasvědčuje a po zveřejnění posledních údajů UNODC se způsob americké pomoci na boj proti drogám v Kolumbii dostává pod stále ostřejší palbu kritiky.