Ještě jsem to nikde nečetl ani neslyšel, což mě opravdu udivuje. Je to ale přece nasnadě: Teď už jde o to, zda se udrží vláda v Gruzii! Teď už jde skutečně o Saakašviliho! O to, zda se Moskvě podaří zlomit důvěru Gruzínců v tohoto problematického státníka. Pokud už ovšem není jejich důvěra v něho hodně nalomená. Ovšem ani o to, kdo bude vládnout v Gruzii, nejde ze všeho nejvíc.
Svět podle Zdeňka Velíška (120)
Svět se obává, že Rusko má další postupné cíle
V Gruzii například mu půjde pravděpodobně o to, aby vyvolalo nejen pád vlády, ale spolu s ním i změnu politické orientace této země a její pomocí i zásadní zvrat v poměru sil mezi Washingtonem a Moskvou. Ten už se zase začíná pečlivě měřit! (Donedávna nikoho ani nenapadlo se tím zabývat! Americká hegemonie byla daná. Rusko bylo slabé. Pamatujete se ještě, že Rusku se odepisovaly dluhy, do Ruska šla ze Západu i potravinová pomoc?)
Je asi pravda - a už jsem o tom psal - že Saakašvili dal Rusku svým rozkazem k vojenské operaci v Jižní Osetii a způsobem jejího provedení poslední potřebnou záminku. Ale to, co se pak dělo, nebylo jen oplácení rány ranou. Byl to začátek nejdřív vojenské, a teď už zase hlavně politické operace směřující ke zvrácení prozápadní orientace, která se prosadila v Gruzii a koneckonců v téměř celém postsovětském prostoru kolem Ruské federace. Donedávna ještě nebyly ropa, zemní plyn a energovody zbraní. Rusko nemělo sílu zvrátit proces směřování svého „blízkého zahraničí“ do západních struktur. Určitě nemělo sílu zvrátit ho regulérními prostředky. Dnes nemá problém s neregulérními. Je tu precedens, který mu Washington a pak i Evropa lehkomyslně nabídly: Kosovo.
A poukazovat může Kreml bohužel i na několik dalších notoricky připomínaných případů, kdy Charta OSN a respekt k lidským právům nebyly pro současnou administrativu Spojených států dost závaznými normami. V minulém komentáři jsem je nevyjmenoval a vymstilo se mi to u některých účastníků diskuse. I teď si ale myslím, že vyjmenovat je a popsat je by byla ztráta čtenářova času. Jsou dostatečně známé a v reakcích čtenářů diskutované. Takže já raději podtrhnu, že fatální je také to, že k nim Evropská unie nikdy nedokázala zaujmout jednotné a zásadové stanovisko a přimět svého životně důležitého amerického spojence, aby se vrátil k hodnotám, které chce šířit do světa. Všechna ta mlčení jedněch evropských vlád a přitakání druhých k výslovným chybám zaoceánského spojence dodávají Moskvě odvahy k ignorování mezinárodního práva a oslabují naději Gruzie na záchranu územní celistvosti.
Akce a reakce. Co bude energičtější?
Jak asi bude Moskva postupovat dál? Už postupuje! Hrotí své vztahy se Západem, hlavně s Washingtonem, a provokuje ho k reakcím. Nečekají na ně jen zoufalí Gruzínci, ale mezinárodní společenství, ba i finanční trhy. Moskva počítá s tím, že odpovědi Západu a zejména Spojených států nebudou takového rázu, aby přiměly ruské jednotky k odchodu z území Gruzie a aby byl Medveděv nucen revidovat uznání nezávislosti Jižní Osetie a Abcházie na Tbilisi; že Saakašviliho vláda ani s podporou Washingtonu, NATO a EU nedokáže upevnit svou moc ani nad celým územím, které jí zbude.
V příhraničních zónách může i nadále panovat konfrontační situace (vyvolávaná třeba osetinskými provokacemi, třeba nároky ruských jednotek na rozhodování). Pokud Moskvě vyjde její sázka na to, že demokratický svět - a zejména supervelmoc v jeho čele - nebudou mít prostředky k vynucení návratu situace v Gruzii alespoň do původního stavu, pak může tandem Medveděv-Putin doufat, že mezi Gruzínci vznikne a rychle poroste atmosféra frustrace, v níž se dostatečně velká část obyvatelstva a politických kruhů obrátí zády jak k hodnotám, tak ke strukturám Západu. A že pak důvěru v sílu hodnot i struktur Západu ztratí také mnoho lidí v mnoha dalších zemích.
Moskva ovšem potřebuje jednat rychle. Ropa a ropovody časem ztratí svůj klíčový strategický význam. Jenomže na to ovšem západní demokracie nemohou čekat. Nechtějí-li ztratit prestiž na globální scéně, potřebují rychle najít správnou odpověď a rychle jednat. Ale, probůh, jednat promyšleně! Protože ruský velmistr s nimi nehraje poker, ale šachy.