Ema má mísu a máma má Emu. Místo mísy má ale dnes Ema empétrojku, a Emina máma je byzy. Neříkejte pětapadesát, to je německé; česky jen padesát pět. V době národního obrození mohla sice Elis pucovat fotýnkovi vinterok u vasrlajtunku někde na konci konku (mohla Eliška čistit otci zimník u vodovodu na konci chodby), dnes by zřejmě emancipovaná Eliška seděla u písí a z netu by downloadovala nějaký soubory a pak by šla do fitka, aby byla cool na grand opening party.
Čeština před kamerou (34) aneb Ema má mísu a mobil od Telefóniky ou tů
Zatímco ruštinu jsme za svou museli přijmout a vadit nám nesměla, němčina s angličtinou povlovně obsazovaly a obsazují náš slovník už po staletí a některým z nás to stále vadí. Ti, kterým to vadí všechno a pořád hledají česká synonyma, pak bývají označováni jako puristi. Obava o osud češtiny provází náš jazyk víceméně kontinuálně po celé věky. Naším cílem není psát tady o tom, jak se vypořádal v minulém století Pražský lingvistický kroužek s puristy, ani nebudeme uvažovat o oprávněnosti zmíněné obavy.
Velkým celostátním deníkem totiž byla Čeština před kamerou oslovena, aby se vyjádřila k jazykovému ztvárnění firemního loga firmy Telefónica O2. Ta totiž od 1. září 2006 spustila cílenou masivní kampaň, v níž přesvědčuje lidi, že mají užívat výslovnost nečeskou, a totiž anglickou. Ponechme stranou, že samo slovo Telefónica není anglické, a zaměřme se jen na to ou tů. Co s tím?
Češtině před kamerou bylo naznačeno, že by měla spíš plédovat pro výslovnost ó dvě. Čeština to však odmítla a nastoluje otázku: přistoupí Češi, Moravané a Slezané na reklamní kampaň vysílanou nejen Českou televizí? Tuto kampaň bychom mohli chápat jako návodně „vzdělávací”. Budou její moderátoři a redaktoři říkat taky ou tů? Asi vás překvapím, možná naštvu nebo zklamu, tak jako jsem zklamal onen deník, ale budou. Vysvětlím proč.
Úzus vytvářejí lidé, uživatelé jazyka. Je-li úzu tímto způsobem zvenčí „pomoženo”, je-li nám říkáno, neříkejte ó dvě, ale ou tů, pak u nově zaváděné značky většinou podlehneme. Celý ten proces vlastně proběhne ve třech fázích. Tu první z nich si označme jako překvapení. To jsme zažili, když jsme poprvé slyšeli, jakže bychom to měli vyslovovat. Následuje fáze druhá, již teď prožíváme, je uvykání. No a odsud už je to jen kousek ke kroku třetímu: užívání toho, co chceme, aby se užívalo.
Výchozí a nezbytná je ale podmínka začít se zaváděním novinky hned a ve velkém. A to se povedlo.
Na rozdíl třeba od slova IKEA, které intuitivně každý Čech, Moravan i Slezan zařadí k femininům typu žena, neřešíme v případě O2 problém slova, ale značky. Vedle ó dvě, které však máme obsazeno pro kyslík, je nám vsugerovávána výslovnost ou tů. A ona zřejmě (tolik) nevadí. A tak zatímco v případě substantiva IKEA proti přání tohoto řetězce důsledně všichni skloňujeme: V Ikee nenakupuju. Do Ikey nejezdím, a dokonce vytváříme i odvozeniny: ikeácký nábytek, v případě ou tů nás otázka skloňování nezajímá. Jde o značku nesklonnou, jejíž výslovnost by kolísala mezi českým ó dvě a anglickým ou tů. Vzhledem k tomu, že však hned od začátku jsme všichni odkojeni a navedeni vyslovovat to anglicky, je velká šance, že firma bude ve své komunikační strategii a zvoleném prostředku přesvědčování úspěšná. Tím neříkám, že se dá jazykový úzus koupit, dá se mu však výrazným způsobem pomoct. A to se právě děje.
Nabízí se však ještě další varianta. Sám mám mobilní telefon od roku 1991, jsem tedy zákazníkem Eurotelu už 15 let. Dokážu si sám sebe (ale hlavně starší, než jsem já) představit, jak říkáme, že jsme u ódvojky. Zřejmě tím nepotěším Telefóniku, ale mně tohle „numerativní citoslovečné substantivum” nevadí vůbec. Navíc, a to je pro češtinu důležité, je bez problému skloňovatelné. Uvidíme, jak dopadne tenhle placený boj o úzus. Rozhodně se však Čeština před kamerou anglické výslovnosti nebrání a přání firmy bude ČT respektovat. Koneckonců, na výslovnost týmobajl (T-Mobile) jsme si už zvykli, Vodafone nám zatím výslovnostně kolísá mezi vodafon (je však častější) a vodafoun.
Skloňovat však budeme i nadále, takže chtě nechtě budeme psát i říkat zaměstnanci Ikey, mluvčí Telefóniky ou tů (O2).
Na Islandu nemají jazykový zákon, který by pevně stanovoval, jak nakládat s jazykem. Skupina (ne jen lingvistů) však navrhuje víceméně oficiálně, jak by se to které cizí slovo mělo v islandštině co nejvýstižněji vyjádřit nebo vyslovit, případně napsat. Za lingvisty se toho v Česku chopila firma mobilního operátora. Vzhledem k tomu, že nedělá nic, co by odporovalo „dobrým mravům” české gramatiky, máme zde namysli především tvarosloví a pak i výslovnost, nelze proti ou tů protestovat. Budeme to ale my uživatelé, kdo rozhodne, které výslovnosti dáme přednost.
Psát bych na tohle téma mohl ještě dlouho a věřte, že je o čem. Z vlastní zkušenosti vím, že je lepší přemýšlet o těchto věcech krátce. Končím tedy a Ring volný může začít. Čekám na vaše ohlasy a názory.