Toto úsloví nejspíš už mnozí, zejména ti mladí, neznají. V našem dětství používalo se v nejrůznějších situacích. V extrémním případě i vůči masivní adoraci Stalina či Gottwalda, ovšem v tom případě hrozil mnohaletý kriminál. Kdyby si člověk převedl tento slogan do dneška, hleděl by jako blázen, kolik že hloupých tu máme. Sloupy jsou jimi doslova oblepené. A všichni ti údajní hlupáci slibují nám, že když je zvolíme, hned bude na světě lépe.
Jména hloupých na všech sloupích
Maně napadá, jak to mohou nabízet lidé, kteří se svým sloupovým výlepem řadí do kategorie rozumově mdlých. Asi jim ještě nikdo o tom úsloví neřekl. A tak oni si tedy myslí, že když jsou na všech "sloupích”, musejí být naopak ti nejchytřejší, ba nejmoudřejší, protože jaké jiné lepilo by si občanstvo všude kolem sebe? Že by z většiny byli tak krásní, aby zvyšovali libost zdejších ulic a náměstí, to vskutku nelze říci.
Dokonce jsem si přečetl v denním tisku, že kvůli vylepování hloupo-moudrých na sloupy poprali se mezi sebou student a kněz. Na první pohled řekl by člověk, že lidé s takovým pracovním zařazením a kvalifikací nejspíš nebudou právě docela neinteligentní. A vidíte – oni se škorpí skrze volební plakáty. I když ne tak docela kvůli těm plakátům, prý jeden druhému nerad kopl do kyblíku, slovo dalo slovo a už se drželi pod krkem.
Možná ovšem, že nakopnutý kyblík se stal jenom záminkou, že skutečným důvodem byli doopravdy ti vylepení. A co by tomu asi říkali na svých "sloupích”? Fandili hloupě, nebo moudře domlouvali? Nejspíš mlčeli. Nalepení nemluví. Z čehož vyplývá, že nalepení by nemuseli být až tak hloupí, jak se o nich říká ve starých příslovích. Horší to ovšem bývá, když jsou nalepení odlepeni a pustí se do práce, pro jejíž získání se dali na ty sloupy vyvěsit. Do politiky. To se potom dají do řečí a občas se doopravdy nedají poslouchat. Raději nalepit je zpátky na sloupy.