Minulý týden vydala naše největší tisková kancelář ČTK zprávu s titulkem "V Česku vychází kniha Hitlerových maleb", tedy se seriozním, objektivně informujícím titulkem. V následujícím textu si pak čtenář přečetl, že jakýsi podnikatel a nyní i vydavatel, provozovatel tetovacího a piercingového studia, upozornil ČTK: "Získali jsme je (malby - pozn. autorky) z dostupných zdrojů - ze starších knih, kde byly publikovány, z internetu." Dále se pak pod zkratkou "hrm mkv" dočteme, že kniha je podle vydavatele původní a že neobsahuje historické ani uměleckohistorické zhodnocení Hitlerovy tvorby.
O povinnosti novináře neinformovat
Dále v článku nás „hrm mkv“ informuje o tom, že ve světě čas od času probíhají aukce, na kterých se objevují diktátorova výtvarná díla. Článek pak uzavírá informace: „V létě roku 2005 vyvolala jiná dražba v Kanadě rozruch. Dražily se čtyři skici a dvě vánoční přání z Hitlerovy pozůstalosti a vzbudilo to ostré protesty tamních Židů. Ti označili dražbu děl muže zodpovědného za holocaust za urážku.“
Ovšem u nás zpráva tohoto charakteru vyvolala pravděpodobně jen moje rozhořčení, které je ale zato velmi silné. Zprávu, kterou vydala seriozní agentura, v plném znění publikovalo několik zpravodajských médií. Bez komentáře, bez připomenutí souvislostí, jako by vše bylo naprosto v pořádku. Jenže tady není v pořádku vůbec nic.
Tedy: jakýsi podnikavec se rozhodne, že by bylo dobré vydělat rychle, pokud možno bez námahy a velkých finančních nákladů, nějaké peníze. Cíleně si k tomu vybere malířské dílo nejkontroverznější postavy soudobých dějin. Zná ho úplně každý, vyvolává stále rozruch a ke všemu uměl i trochu malovat - to bude bomba a „tutovka“! Potud vše (až na zvrácené a neetické podnikatelské myšlení) v pořádku. V demokratické zemi je dovoleno podnikat ve všem, pokud to neodporuje zákonům. A zákon, že se nesmí publikovat malby masového vraha, neexistuje.
Až tak košer to ale není. Podnikavec (vydavatel mu říkat nebudu, to bych vskutku urazila cech seriozních vydavatelů a nakladatelů) se k vrahovu dílu nemůže nijak dostat, tak ho jednoduše ukradne. A to povolené není. Všichni víme, že díla publikovaná na internetu neznamenají možnost s nimi volně nakládat a jakkoli s nimi obchodovat, natož pak tak nakládat s obsahem knih, byť i starších. Ale proti tomu se mohou postavit asi jen majitelé autorských práv.
Co je pro mě osobně bodem nejhorším až skandálním: o tomto pochybném a morálně pokleslém podnikatelském aktu se vydává tisková informace, jako že to je normální, běžná, seriozní záležitost. Zkrátka objektivní informace. Jsem si vědoma, že ČTK pouze informuje a nevydává komentáře. Pravděpodobně nemá ve zpravodajství prostor na upozornění, že vskutku nelze oddělovat autora od jeho díla, že není možno vydávat knihu s argumentací, že na obrázcích jsou jen krajinky a zátiší, nikoli vyhlazovací tábory a plynové pece. Zkratka „hrm mkv“ asi těžko může napsat, že to není pravda, že ty hrůzy tam de facto jsou, protože je na nich podpis Adolf Hitler. Takovýto osobní komentář do informace o akci nepatří.
Ovšem jednu možnost přeci jenom tisková agentura má - neinformovat. Jsem přesvědčena o tom, že o neseriozních činech se bez příslušného komentáře seriozně informovat nemá, ba dokonce nesmí. A nechoďte na mě s argumentem, že zpravodajská média jsou tady od toho, aby informovala i o věcech, které se nám nelíbí. O kolika chvályhodných, přínosných a seriozních nakladatelských počinech nás např. ČTK neinformovala… Tak proč zrovna s tímhle musela vyrukovat?
Pokud nemohu informovat v celém kontextu, neinformuji vůbec. To je také cesta, jak vyjádřit svůj názor. Neudělat nic je někdy také aktivní čin. Jak jinak se bránit bezskrupulóznímu podnikateli? Jedině tím, že se o jeho podnikatelských aktivitách, na kterých chce bez jakéhokoli morálního aspektu vydělat, nikdo nedozví, tudíž nevydělá a, dá-li pánbůh, zkrachuje.
Ano, možná to zní absurdně, ale někdy je novinářskou povinností neinformovat.