Tak nám v Číně začal rok buvola. Alespoň tak se tomu říká v Čechách. Čínské slovo "niu" se nepřekládá lehce. Může to být dobytče, dobytek, býk, kráva nebo hovado a vůl. Angličtina výraz překládá na vola. Několik mých přatel sinologů si myslí, že český překlad je nepřesný, ale budiž.
Čínský rok (bu)vola I – v provincii
Znamení buvola je podle čínských folkloristů dobré. Buvola si na venkově váží jako silného a tvrdě pracujícího zvířete, které dokáže s vytrvalostí orat nebo nosit těžká břemena. Je pro vesničany symbolem prosperity. Podle profesora Liou Siao-pchenga, odborníka na čínské tradice z katedry historie pekingské Tsinghua University, je rok buvola rokem příležitostí. Profesor dodává: „Potřebujeme hlavně dobrý začátek. Síla buvola je v jeho kopytech, ale má obrovskou sílu také v úderu rohů. V době finanční krize potřebujeme zabojovat. Takže začátek roku může být dobrý, ale Číňané do toho musí dát úplně všechno.“
Dobrý začátek roku Čína opravdu potřebuje, ale asi se ho nedočká. Růst hospodářství v posledním čtvrtletí zpomalil na 6,8 %. To by bylo vynikající v mnoha zemích světa, ale ne tady, kde si po desetiletí zvykli na růst 11 až 13 %. Čínský export už měsíce klesá; v prosinci o další téměř tři procenta. To vede k bankrotům tisíců továren a propouštění milionů dělníků. Nejvyšší straničtí činitelé varují, že to nejhorší teprve přijde, a že o práci přijdou další miliony.
Chtěl jsem se na vlastní oči přesvědčit o tom, jaké to opravdu je, a jak se s krizí vyrovnávají obyčejní pracující. Vydal jsem se tedy do jedné z nejprůmyslovějších provincií v zemi, do Kantonu. Provincii se říká továrna světa. Porozhlédněte se po své domácnosti, kolik věcí má značku „Made in China.“ Vsadím se o co chcete, že některé z nich byly vyrobeny právě v jihočínském Kantonu.
Napřed letím se svoji překladatelkou Siyun do hlavního města provincie Kuangžou. Pronajímáme si auto a jedeme na jih směrem na Hong Kong. Naším cílem je ale město Tung-kuan. Před třiceti lety touto tehdy chudou agrární oblastí vedla jen osm metrů široká stará cesta. Dnes se řítíme po moderní šestiproudé dálnici, lemované tisíci továrnami a dělnickými ubikacemi. Vysoké mosty vedou přes četná ramena delty Perlové řeky, která usnadnila závratný rozvoj oblasti.
Jel jsem po této dálnici několikrát již v minulosti a není těžké si všimnout, že se něco změnilo. Každá druhá dělnická ubytovna je vylidněná. Na mnoha z nich visí transparenty „k pronájmu.“ Některé cedule nabízejí pronájem v přepočtu za padesát korun za metr čtvereční! Nevěřím vlastním očím. „Je to strašné,“ říká náš řidič, „naše firma vozila hlavně zahraniční podnikatele a investory, co sem jezdili kontrolovat továrny. V říjnu a listopadu už ale nepřijeli. Nemáme téměř žádné zákazníky. Nevím jak dlouho takhle vydržíme.“
V ošklivých továrních okrscích roztaženého Tung-kuanu žije sedm milionů obyvatel. Přes pět milionů z nich jsou sezónní dělníci. Žádné ale nemůžeme najít, celé městské čtvrti jsou opuštěné. Továrna na boty Wej Sü ve čtvrti Čchang'an byla uzavřena v říjnu loňského roku poté, co její američtí klienti přestali levné boty nakupovat. Podle místních novin majitel továrny utekl bez proplacení poslední výplaty pro čtyři tisíce dělníků. Policie po něm pátrá stejně jako pátrá po stovkách dalších podnikatelů, kteří se vypařili uprostřed noci. Někteří dluží svým zaměstnancům měsíce.
Uzavření továrny zdevastovalo její okolí. Většina restaurací, obchůdků či holičství má stažené rolety a jsou k pronájmu nebo na prodej. Kdo mohl, odešel. Zůstali jen ti, co si to nemohou dovolit, jako Ma Šenglu, sedmadvacetiletá muslimka z provincie Čching-chaj. Má tady restauraci, ale už od října žádné hosty. „Musím zůstat. Nemám jiný zdroj obživy. Nemám peníze. Co můžu dělat? Nic,“ téměř mechanicky vysvětluje. Nájemní smlouva restaurace vyprší až koncem roku. „Nemůžu obchod na nikoho převést, přišla bych o záruku. Takže nemůžu zpátky domů,“ dodává.
Konečně potkáváme skupinku dělníků. Práci sice stále mají, ale i jejich továrna na plastické hmoty dostává ze zahraničí stále méně objednávek. Dělníci tak mají méně práce a vydělávají méně peněz: „Nemůžu takhle dál pokračovat,“ stěžuje si dělník Jang Ťia-ťing. „Peníze nestačí ani na nákup jídla. Vrátím se na venkov a budu hospodařit nebo dělat něco jiného,“ uzavírá rezignovaně.
V průmyslových čtvrtích jsme nenašli jedinou ulici bez zkrachovalé továrny. Pravdou je, že před příchodem čínského nového roku továrny zastavují provoz a posílají své zaměstnance domů, aby oslavili s rodinou tzv. jarní festival, nejdůležitější svátky čínského kalendáře. Skutečností je ale zároveň i to, že miliony dělníků letos kupují jízdenku jenom jedním směrem, protože se nemají do měst po svátcích proč vracet.
(Pokračování příště)
- Uzavřené obchody ve městě Tung-kuan autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/646/64576.jpg
- Prázdná hala čínského výrobního podniku autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/646/64577.jpg
- Prázdná čínská restaurace autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/646/64578.jpg