Berlinale patří k největším filmovým festivalům na světě. Mně je příjemné mimo jiné i jistou neokázalostí. Přes tradiční důkladnost a přesnost Němců se tu pohybujete pohodlně a dostanete se přesně tam, kam vaše akreditace umožní. Kapacity tiskovek i kinosálů jsou dostačující. A letošní - už 59. - ročník nabízí skutečně hodně. Přijíždí a hlavně ještě má přijet celá řada osobností.
Ucho Svobody: Berlinale a konec zahýbání
Ekonomická krize jakoby sem nedolehla. A nebo se jí naopak hvězdy a producenti s režiséry bojí. A tak přijíždějí ochotně propagovat své nové výrobky. Filmy, které provází tradiční reklama. Ten a ten režisér tentokrát s těmi a těmi filmovými stars natočili - snad je až tak trochu jedno, co. Hlavní je, že uvidíme naši oblíbenou hvězdu. A to třeba i nahou.
Jako v případě dvojnásobně oglobované Kate Winslet. Svléká se celkem rychle v novém filmu režiséra Stephena Daldryho (mj. Hodiny, Billy Elliot) Předčítač. O krátké a osudové lásce, či spíš propadnutí sexu mezi 35letou bývalou dozorkyní z Osvětimi a 15letým klukem, kteří na sebe náhodou narazí. Dlužno pak dodat, že on o její minulosti nejdřív neví. Sluší jim to i v posteli a okolo ní, kdy Kate Winslet celkem bez skrupulí ukazuje nesilikonová ňadra. Přestože ovšem jde o film ambiciózní a natočený podle úspěšné předlohy s výbornou zápletkou, výsledek je poněkud plochý. Motivace některých činů a zázemí zůstanou ukryty. A vše korunuje dosti zoufalým výkonem představitel zestárlého kluka, Ralph Fienes, který si ani tady neodpustil svou permanentní polohu ublíženého outsidera.
Vůbec se může zdát, že výběr filmů na festivaly - a to se týká občas i Sundance - je dost nedůsledný. Jinak by se sem mohl jen těžko dostat Ricky, nový snímek Francoise Ozona. Nechtěná tragikomedie o dítěti, kterému narostou nefalšovaná drůbeží křídla, se kterými dosti zázračně už coby kojenec poletuje nejdřív po bytě a pak třeba i v samoobsluze. Diváci nejprve zírají, pak se smějí a nakonec odcházejí. Před koncem.
Vyjdeme-li ale z například letošních oscarových nebo lvových nominací, za rok se natočí tak tři čtyři dobré filmy a co by se pak na festivalech hrálo, že! Je o to víc kupodivu, že se sem šafránovitě propracovala česká kinematografie. Některé srovnatelné evropské země mají na Berlinale daleko víc zástupců.
Ale Berlinale je teprve na začátku, třeba postupně nabude na úrovni.
Z dnešního internetu mě zaujala zpráva, že v novém systému Google Maps budete moci určit s přesností na metry nejen polohu svou ale i polohu přátel. Prý je to chráněno proti zneužití. Jako že přítel s lokalizací musí souhlasit. Ale známe počítačové šikovníky. Už brzy bude o vašem pohybu vědět každý, kdo projeví zájem. Miláčku, mám dnes večer práci, přijdu později, už nebude platit. Miláček si bleskově ověří, kde jste a vy budete mít práci úplně jiného druhu.
Život začíná být napínavý. Zelení by si měli dát do programu návrat k přírodě. Zahoďme všechny ty mašinky, co nám zdánlivě zpříjemňují život. Všechna ta vřískadla přímo do dříve či později zničených uší, všechny ty internetové kontakty, které pomalu a jistě ničí naše oči a otupují smysly. A sledovadla, která nás zničí celé. Orwell se spletl jen o pár let.