Nejprve chci poděkovat za všechny ohlasy, a dokonce i dopisy, které mi přišly na minulou Češtinu před kamerou. Ta končila výzvou, abyste se zamyslili nad třemi otázkami, které jsem vám položil. Začnu obecně. Mým úkolem nebylo a není přesvědčit vás o tom, že mám pravdu; zde publikované Češtiny před kamerou vyjadřují jen a jen můj názor a je jen a jen vaší věci, budete-li s ním souhlasit. Navíc přesvědčovat vás v otázce přechylování, kde sám "tápu", bych nepovažoval z hlediska zvolené a nastavené komunikační strategie za šťastné.
Čeština před kamerou (89)
K otázce druhé, je-li nová islandská premiérka Johanna Sigurdardóttir lesba nebo lesbička. A tady se dostáváme opět k dvěma různým pohledům, dvěma různým interpretacím. Podle Akademického slovníku cizích slov se ženy oddávající se homosexuální lásce označují jako lesbičky nebo lesbičanky. Samo slovo vzniklo z vlastního jména řeckého ostrova Lesbos, kde v 6. století před naším letopočtem žila zřejmě homosexuální básnířka Sapfo, vyznávající ve svých básních lásku ženám. A substantivum lesbizmus má proto i synonymum: je jím sapfizmus.
Homosexuální ženy ale o sobě samých mluví jako o lesbách, nikoli tedy lesbičkách. Pocitově jim je tohle označení bližší. Je to snad i logické, lesbička totiž je slovem, které je zdrobnělinou (deminutivem) vytvořenou poměrně produktivní příponou -ička (stejně jako třeba holka - holčička; služka - služtička, kurva - kurvička). Ne vždy ale právě -ička značí, že jde o zdrobnělinu. Objevuje se totiž u čistě slov přechýlených, kde z mužského slovotvorného základu vzniká ženský protějšek (právník - právnička, travič - travička, prozaik - prozaička).
Jako hanlivé a značně nekorektní se pak někdy užívá pro označení homosexuálních žen i slovo chlapice. Z hlediska jazykového jde sice o podstatné jméno, které je utvořeno systémově, správně - mohlo by totiž spadat do skupiny názvů označujících nositele vlastností (hříšník - hříšnice, dlužník - dlužnice, úředník - úřednice). Zhlediska významové korektnosti ho lze ale odmítnout. Je urážlivé. A odkazuje na jiné souvislosti svého vzniku než například zcela korektní dvojice samec - samice. Je jako rádoby vtipné (had - hadice), ale necitlivé k těm, které má označovat, a to hlavně proto, že odkazuje k tomu, že z leseb se staly/stávají chlapi. (Před několika lety jsem se na jednom semináři dozvěděl od studenta, že tam je navíc zajímavá ještě jedna věc, a sice zvuková hra se slovy, resp. jejich podoba: chlapice - vopice.) Analogicky k těmto myšlenkám a v duchu těchto slovotvorných nefér úvah bychom pak mohli říct, že přechýlenou podobou substantiva slepec je slepice. A ta že má pak v češtině zdrobnělinu slepička.
A stejně tak jako homosexuálové se bouří, mluví-li se o nich jako o homosexuálech, argumentujíce tím, že vhodnější je říkat gay, protože slovo homosexuál na gaye pohlíží jen jako na tvory sexuální, kde lidskost, člověčenství je kdesi hodně daleko vzadu; je myslím docela normální, když Akademický slovník cizích slov jako základní bude napříště uvádět variantu lesba a pak teprve její další odvozeniny lesbička, lesbičanka s příslušným stručným slovníkovým komentářem.
Je dobře, že se o těchto věcech může normálně psát i mluvit, je dobře, že média o islandské premiérce psala; možná už není tak dobře, když se z toho dělá senzace. Výkon té které profese nesouvisí se sexuální orientací, sexuální orientace by neměla být profesním hendikepem. Lesba může být stejně tak dobrá premiérka jako její echtovní heterosexuální kolegyně z jiné země, a stejně tak může být dobrým ministrem, lékařem nebo učitelem gay. Neměl by ale být třeba učitelem nebo vychovatelem homosexuál se sklony k pedofilii. Jen dodám, že věty nebo prohlášení, které se objevují i médiích: xy byl odsouzen za pedofilii nejsou úplně správné. Pedofilie je nemoc a v civilizovaných zemích nelze za nemoc odsoudit. Vhodnější je tedy vždy říkat, že xy byl odsouzen za zneužívání dětí, protože to je trestný čin; ne tak pedofilie. (V celém Českém národním korpusu nenajdete ale tvar přechýlený - pedofilka, nepočítá s ním ani slovník, i když i ony existují. Na internetu budete při vyhledávání o něco úspěšnější.)
A o tom ženském triumvirátu příště. Přes Šmírbuch jazyka českého a Knihu o kundě se budeme bavit o věcech, které do jazyka patří taky. Uděláme to ale způsobem nevulgárním. Jde to. Nebo tedy doufám, že nám to půjde.
Tak tedy příště.