Was ist das? Psí vocas. Wer ist er? Psí prdel. Tak tuhle slovní hříčku uvádí K. J. Obrátil ve své knize Kryptadia s následujícím komentářem. Když se děti začínají ve škole učiti německy, říkají… A to se psala 30. léta minulého století!
Čeština před kamerou (92)
Slovo kryptadia je řecké a znamená skryté nebo tajné věci. Pod stejnojmenným názvem vyšla i nejucelenější sbírka českého pornofolku, kterou v letech 1932 - 1939 utřídil a vlastním nákladem vydal Karel Jaroslav Obrátil (1866 - 1945). A díky mu moc za to. Kniha sice vyšla v pouhopouhých tři sta kouscích a byla určena jen subskribentům (dnes bychom řekli předplatitelům), zato však sklidila dílem neuvěřitelný ohlas, dílem kritiku. Obrátil totiž shromáždil ve své sbírce takové lidové slovní projevy, výrazivo, před nímž ostatní zavírali oči, omdlévali a cenzurovali ho. Autor se - jak se praví v předmluvě reprintu jeho knihy - zaměřil na to nízké, sprosté, tělesné. Jako první nechal texty v původní podobě, a bylo mu jedno, jak budou komu znít či jak se budou líbit, hlavně pak měšťanstvu.
A protože jsme si v minulém dílu povídali o tom, jak české slovníky pracují s vulgárními slovy, nedá mi to, abych neocitoval některé úvahy Obrátilovy. O slovu čurák se dozvídáme, že pochází ze slovesa čurati, na které lze pohlížet jako na zcela nevinné, dětské a decentní, obvyklé i v těch nejvybranějších rodinách. Nemá v sobě ani špetku závadnosti. Naopak, je to slovo dobře volené, protože foneticky (zvukově) vysvětluje velmi dobře svůj původ od zvuku, který slyšíme, čuráme-li. Nabízí se tady otázka, kterou z variant čurat - čúrat - čůrat. To, co nás ve škole učili jako u s kroužkem, je vhodnější si pojmenovat spíš jako o nad u. Čeština tak v těchto případech označuje původní česká (pračeská, staročeská) slova. A slovo čur mají už staří Slované. Označovali jím stojící čtyřhranný sloupec - na Strakonicku se pak říkávalo těmto sloupkům čuráky. V Praze zas čuráčky měla ve vlasech každá z žen používající dámské vlásenky.
Slovenský kokot se objevuje i v češtině, opět jde o slovanské slovo s původním významem kohout. (V jednom výzkumu na jedné pražské škole, kde děti měly odhadovat významy slov, byla mimo jiné i tato slova: kokot a šulín. Slovu šulín pražské děti nerozuměly vůbec nebo mu přisuzovaly význam ten, kdo šidí. Kokot pak byl pro některé ten, který hodně koktá. Nebo taky strom, na kterém rostou kokosy.)
Latinské cunnus dalo kundu. Kundě pak bylo malé děvče na Kladsku, v Praze stávala pak proti Mánesu hospoda U plechový kundy. A její protějšek píča, pička, pučenka pak ztrácel obscénní význam taky. Užívalo se ho pro označení dámského kloboučku nebo sýkorky. A Obrátil se zmiňuje i o tom, že v ruštině se pičodajka říkalo té, která byla vždy ochotná ke koitu. Tedy něco jako naše kurva. Tedy pozor, ne naše. Původ je opět latinský - scortum, a v různých podobách se pak tohle substantivum nachází ve všech erotických slovnících jiných jazyků. V Čechách ale nemá, resp. nemělo v některých místech vulgární význam. Už jsem se myslím zmiňoval o tom, že na Čáslavsku, Kolínsku, Slánsku a Roudnicku jste mohli slyšet, kterak hrdá matka říká, že mají doma hošíčka a dvě kurvičky. Oslovení Pojď sem, ty moje malá kurvičko je ale dnes už silně příznakové, takže by jeho užití vzbudilo přinejmenším rozpaky, posléze asi smích.
Slovo, které je dnes zcela mimo rámec konvenčního standardního vyjadřování, je mrdat (coire). Jenže ve staročeštině označovalo vrtění, kývání, rychlý pohyb. Není se proto čemu divit, čteme-li: Člověk nade vším dobroděním mrda (zde ve funkci přítomného přechodníku Tomáše Štítného). Král otázal se jeho, proč by na královnu mrdal (kýval, kynul) - Jan Gebauer.
K. J. Obrátil píše o tom, že lidová píseň je pro filology, etnology a folkloristy velmi zajímavá, poučná a přínosná. Lidová píseň jest duše národa i výraz citu; erotická píseň je pak výronem lidské duše a souvisí-li s mravy a zvyky národa, musí ji badatel věnovat nemenší pozornost než čemukoli jinému. A nezkreslovat ji.
Kunda. Řekněte to slovo. Máte na to? Kolik jí dlužíme za ty stovky synonym, která kolem ní ve všech jazycích bázlivě a ve studu krouží, protože támhle za bukem už nějaké staré dobré dva tisíce let číhá hrozivě ztopořený prst morálky. Vždyť kunda je cesta, po které sem člověk přišel a ke které se, ať nám nastrčení herci v divadle světových dějin tvrdí stokrát něco jiného, celý život vrací jako k nejvlastnějšímu tuskulu. Tolik zkrácené úvodní slovo z Knihy o kundě.
Ani jedna z knih, ať už Obrátilovy Kryptadie či Kniha o kundě není pro ty, které tahle slova pobuřují, vadí jim. Přesto jde o knihy, které si zaslouží naši pozornost. V nich nashromážděný materiál je důkazem neuvěřitelné lidské píle na jedné straně, i tvořivosti na straně druhé. Klobouk dolů. Doufám, že zmínku o nich včetně uváděných příkladů snese i web České televize. Nikoho jsem nechtěl pobouřit, ani nejsem úchyl ukájející se v užívání pornolálik či koprolálik. Tahle slova do jazyka patří, my o nich víme a my s nimi musíme počítat. V obou zmiňovaných publikacích se toho dočte případný zájemce mnohem, mnohem víc o celém tom našem českém pornofolku. Tedy pokud je sežene. Dle mých zkušeností jsou beznadějně rozebrané, v knihovnách často rozkradené. I to je známka jejich kvality.
Omlouvám se všem těm, které jsem těmito texty pobouřil, a zdravím všechny ty, kteří si museli zvyknout na to, že bydleli/bydlejí v Držkovicích, Sračkově, Píčově, Pičíně či Mrdákově. Opravdu nebylo tohle čtení míněno jako pornolálie (necudné řeči), a ani jsem nechtěl, aby tak bylo traktováno. Byť samo porno nám dala řečtina a vyjadřuje význam nemravný, sprostý. Řecké porné pak bylo označení pro prostitutku, nevěstku.
Ego illum periisse dico, cui quidem periit pudor - Říkám, že mrtvý je ten, kdo ztratil stud. (Plautus, Bakchantky).