Vrátím se ještě o týden zpět k mezinárodnímu veletrhu Svět knihy skvěle zorganizovanému v pražském Průmyslovém paláci. Zcela mimořádný rozsah prezentace ruské literatury byl poměrně nedostatečně vyvážen tím, co po více než čtyřicet let za nesporné ruské účasti vládlo této zemi. Největší aktivitu v dohánění tohoto nedostatku vyvíjí Ústav pro studium totalitních režimů, který kromě revue Paměť a dějiny vydává četné publikace popisující a analyzující události v této zemi spadající do období totalit, které zde vládly. Škoda, že z toho bádání jsou vyloučena období druhé a třetí republiky, protože právě v těch dobách se vytvářely podmínky pro nástup nesvobody, což zejména v letech 1945-48 mělo pro plné převzetí moci komunisty rozhodující význam.
Otazníky třetího odboje
Je zajisté velmi záslužné, že se vytvořilo občanské sdružení Post bellum, jehož ředitel Mikuláš Kroupa je současně redaktorem stanice Rádio Česko. Ve vzájemné spolupráci se tak vytváří archiv výpovědí pamětníků od roku 1938 přes klíčová léta 1948 a 1968 až ke konci vlády jedné strany v roce 1989. Podařilo se už takto shromáždit na 900 pamětnických výpovědí zachycujících přesvědčivě nesouhlas českých nekomunistů se ztrátou demokracie a svobody, což se pak projevilo v nejrůznějších formách odporu, na nějž komunisté zejména v prvních letech své vlády reagovali nepokrytým terorem. Mnohé z těchto výpovědí byly už na Rádiu Česko odvysílány a právě této tématice byly minulý pátek věnovány na Světu knihy dvě dopolední hodiny. Představitelé sdružení Post bellum svůj projekt podrobně představili a vyzvali přítomného politického vězně z padesátých let Františka Zahrádku, který strávil v komunistických kriminálech třináct let, aby o svých tehdejších zážitcích vyprávěl.
A zde vystoupily na povrch některé charakteristické rysy tak zvaného třetího odboje. Na prvním místě se ponechává stranou otázka, zdali nebylo na místě začít vzdorovat nástupu komunistů už v době okleštěné předúnorové demokracie, a ne až tehdy, kdy měli moc plně v rukou a naděje na úspěch v boji s nimi byla téměř nulová.
Nicméně stalo se a četní uvědomělí vlastenci pocházející většinou jako František Zahrádka z rodin poznamenaných Masarykovými ideály se rozhodli něco proti komunismu podnikat. Nejdříve vydávali protirežimní letáky a mnozí se pak podíleli na tom, co v dané chvíli, tedy bezprostředně po únoru, bylo ze všeho nejúčinnější, totiž, že podle svých možností pomáhali ohroženým lidem do emigrace. Mnohým tak zachránili život anebo aspoň snesitelnou existenci na rozdíl od toho, co by je bylo čekalo doma.
Někteří z těch, kdo se takto postavili proti komunismu, zažili ještě mnohem více. Dostali se při převádění do západního Německa a tam i k americkým orgánům, od nichž se pak nechali naverbovat jako agenti-chodci. Úkoly, které dostávali, byly však pro ně velmi nejasné a zpravidla o jejich podstatě a smyslu nic nevěděli. Sám František Zahrádka teď vyprávěl, jak z prosté sympatie k Američanům byl ochoten přenést přes hranice cokoliv, o co ho požádal jistý americký kapitán, aniž se dověděl, komu a čemu tato jeho nebezpečná činnost sloužila. Dnes může tyto pochybnosti utvrzovat i nedávná tzv. Kunderova kauza, z níž na veřejnost proniklo i podivné zjištění, že agent Dvořáček měl ve svém inkriminovaném kufru takové banality, jako byly dva klobouky, sluneční brýle a krém na opalování, což o nějaké výbavě pro splnění vážného úkolu věru nesvědčí.
Zde by měli badatelé vyplnit prázdná místa a sdělit veřejnosti, kým a k čemu byli agenti-chodci využíváni, zdali to komunismu opravdu škodilo a jak tato činnost zasáhla do celkového průběhu studené války. Hlavně však by bylo třeba zvážit, zda tato činnost využívající dost bezohledně vlastenectví a touhy po svobodě českých chlapců stála za ztrátu mnoha let jejich života, případně života vůbec, pokud za svou odvahu dostali trest smrti.
Když byl v následující hodině na knižním veletrhu představen další projekt, jak v současné době vyučovat o komunismu, připadalo mi, že nejmodernějšími technickými prostředky se chce mládeži podávat příliš mnoho faktů dnes už pro novou generaci zcela podružných, zatímco ty základní věci, které by poskytly srozumitelné a jednoduché informace o tom podstatném, co se dělo za kulisami zdánlivě pokojného života za komunismu, nám stále ještě chybějí.