Vraťme se ještě k situaci v KDU-ČSL. Ponechme teď stranou dva problémy kolem současného jejího předsedy Cyrila Svobody - tedy jeho právní spor o dům v pražském Bubenči a jeho chybnou volbu Václava Klause prezidentem republiky a všimněme si některých jeho neúspěchů a nezdarů z minulosti. I když ve státních funkcích - například když byl ministrem vnitra nebo ministrem zahraničních věcí - se mu nedalo nic podstatného vytknout, ve vnitropolitickém stranickém uspořádání se celkem nezodpovědně zasloužil o rozbití nadějně se formující čtyřkoalice znevěrohodněním některých jejích členů. Kromě toho se rovněž pustil do obviňování - asi spravedlivého - svého stranického protipólu Kalouska - což sice Kalouska vedlo k rezignaci na všechny stranické funkce, ale současně i k přinucení Cyrila Svobody, aby se mu za všechna obvinění omluvil. A to také Svoboda ke všeobecnému překvapení učinil. Co ho k tomu vedlo, to se dodnes nikdo nedověděl.
K pohybům na naší politické scéně
No a pak už na ostravském sjezdu KDU-ČSL stačil jen trochu zesílený lobbing důvěryhodného člena vedení strany Vacka, aby Svoboda byl ve své obhajobě předsedy strany poražen právě svým největším rivalem Kalouskem, což byl výsledek téměř neuvěřitelný. Všechny tyto minulé a nedávné neúspěchy a chyby opravňují nyní často vyslovované pochybnosti, že není jisté, zdali Cyril Svoboda zbytek své strany v současné předsednické funkci dokáže ukormidlovat aspoň tak, aby KDU-ČSL vůbec nevypadla ze hry a nezpůsobila tak vznik velké koalice ČSSD-ODS. Toho se kdekdo - a hlavně malé strany - hodně bojí vzhledem ke zkušenostem s někdejší opoziční smlouvou neblahé paměti, která byla zdrojem mnohých, rovněž nikdy nepotrestaných, nepravostí.
Kromě toho, kdyby propadli také zelení - což je momentálně ještě pravděpodobnější než u lidovců - jedinou opoziční stranou by se mohli stát sami komunisté a to už by bylo vskutku na pováženou. Vyvažovacím prvkem by se mohla pak projevit nová kalouskovsko-schwarzenberská strana TOP 09. Je třeba si také uvědomit, že vyřazením zelených z evropské politiky se naši voliči odchýlili od evropského trendu, který ekologické smýšlení zelených podporuje. Možná, že poněkud jiní voliči, kteří přijdou k podzimním volbám, tuto zřejmou chybu napraví a zelené aspoň pro domácí politiku v parlamentě podrží.
A tady je nutné stále vést naše občany k tomu, aby si uvědomili, že nejsme pupkem světa a naše postavení uprostřed Evropy nás nutí ještě více než jiné malé státy myslet na to, jak jsme na velkém, pokud možná celokontinentálním útvaru, životně závislí. Na Rakousko-Uhersko, i když zahrnovalo jen část Evropy, se dnes historici rozpomínají jako na stát poměrně vysoké svobody s uznávaným právním řádem, jehož opuštění nevedlo ani u nás k ničemu dobrému. Ovšem účast Rakousko-Uherska na rozpoutání zcela zbytečné první světové války měla následky katastrofální, které pak poznamenaly téměř celé 20. století.
Dnes žijeme ve století jiném se zcela novými a předtím opomíjenými problémy. Lidé však uvažují převážně ještě starým způsobem a stejně jako před desítkami let se dávají strhnout i tou nejprimitivnější agitací. To, co se stalo u nás loni na podzim kvůli třicetikorunovým poplatkům ve zdravotnictví, je příkladem odstrašujícím. Nedostatek zájmu o věci vpravdě světové - jak to teď ukázaly volby do Evropského parlamentu - je důvodem k většímu znepokojení než i to nejhorší domácí mafiánství. Zkusme podporovat ty, kteří si takové základní věci uvědomují a podle toho také jednají.