"Myslím, že Chile je příkladem pro Latinskou Ameriku. Užívám Chile jako příklad, ale totéž se vztahuje i na Brazílii. Když tamní prezident Lula přebíral úřad, byl velmi odlišné politické orientace než většina Američanů. Vypracoval se skrz odborové hnutí, byl považován za krajně levicového politika, a nakonec se ukázal jako velmi praktický člověk, který i přes to, že udržoval vztahy napříč celým politickým spektrem v Latinské Americe, uvedl v život inteligentní tržní reformy, které vedly Brazílii k prosperitě. Takže, když si vezmete příklad (chilské prezidentky) Bacheletové nebo Luly, a Spojené státy s nimi mají dobré vztahy, tak to ukazuje cestu dalším zemím, kde možná demokratická tradice není tak silná, jak bychom si přáli. Můžeme spojit síly, abychom těmto zemím ukázali, že opravdu demokracie a úcta k vlastnickým právům, úcta k hospodářství založeném na tržních mechanismech, úcta k právnímu státu, že všechny tyto faktory mohou vést k větší prosperitě, a že nejde jen o součást agendy Spojených států, ale že to je inteligentní způsob, jak zvýšit prosperitu vašeho vlastního národa".
USA – Nový přístup k Latinské Americe
Chile a Brazílie příkladem
Autorem těchto slov nebyl nikdo menší než americký prezident Barack Obama. Tento týden v Bílém domě přijal chilskou prezidentku Michelle Bacheletovou a vyzdvihl její zemi jako příklad toho, jak by Spojené státy měly vést své vztahy s celou Latinskou Amerikou. Jeho slova ostře kontrastovala s přijetím stejné prezidentky v Bílém domě před třemi lety, když hostitelem byl někdejší prezident George Bush. Ten si tehdy stěžoval na to, že Chile dostatečně nepodpořila Spojené státy během invaze do Iráku v roce 2003. (Chile byla tehdy nestálým členem RB OSN a stejně jako další latinskoameričtí členové hlasovala proti invazi).
Dnes se Chile stala opět oblíbencem Spojených států a jejich nového prezidenta Obamy. A nejen Chile. Jak sám prezident USA prohlásil, tak také Brazílie. Obě země mají podobné vlády, vzniklé ze socialisticky či odborově orientovaných politických stran. Připomeňme, že otec současné chilské prezidentky byl zavražděn režimem diktátora Augusta Pinocheta a sama Michelle Bacheletová byla za Pinocheta vězněna, mučena a poté žila roky v exilu v někdejší NDR.
Příklad Chile a Brazílie teď převrací modely a zákonitosti, jejichž prostřednictvím Washington dosud pohlížel na Latinskou Ameriku. Dlouho avizovaná změna přístupu Spojených států k Latinské Americe za nového prezidenta Obamy skutečně přichází. Podle mnohých expertů je Chile příkladem nových vztahů s Latinskou Amerikou založených na vzájemném respektu, a to přesto, že v politických systémech mnoha zemí regionu a Spojených států mohou být rozdíly. Spojené státy teď uznávají, že i levicové vlády mohou vést k prosperitě v jejich zemích.
Nová kapitola i s Venezuelou
O tom, že změny v přístupu se netýkají jen umírněně levicových režimů v Latinské Americe, svědčí i rozhodnutí z tohoto týdne týkající se Venezuely. Po téměř ročním období napjatých vztahů, kdy obě země vzájemně stáhly své velvyslance, teď hodlají napsat novou kapitolu vztahů. Spojené státy hodlají obnovit nejvyšší diplomatické zastoupení v Caracasu a Venezuela se chystá učínit totéž ve Washingtonu.
Proces obnovení diplomatických vztahů mezi Spojenými státy a Venezuelou nastartovala americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová už v dubnu. Tehdy se sešla s venezuelským prezidentem Hugem Chávezem během Summitu Amerik v Trinidadu a Tobagu. Poté se Chávez setkal i s Obamou. Jejich schůzka se vryla do paměti i tím, že na ní Chávez Obamovi daroval knihu "Otevřené žíly Latinské Ameriky", uruguayského spisovatele Eduarda Galeana, která je jakousi učebnicí „dějin imperialistického vykořisťování a drancování Latinské Ameriky“. Teď ministerstva zahraničí obou zemí potvrdila, že obnovení plných diplomatických vztahů se uskuteční během příštích několika dní. Obamův přístup k Venezuele tak ostře kontrastuje s přístupem jeho předchůdce George Bushe. Jak známo Chávez Bushe označoval za ďábla a i George Bush vyjadřoval výhrady, nedůvěru a nepřátelství vůči Chávezovi.
Dnes je situace jiná. Ne, že by se americký pohled na Venezuelu změnil radikálně. Ne, že by si oba prezidenti padli do oka a na všem se shodli. Chtějí spolu ale hovořit, a to je důležité a konstruktivní. Sám americký státní sekretář pro záležitosti západní polokoule Thomas Shannon, vysvětlil, že právě když existují rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, je zapotřebí diplomatické zastoupení, aby se mohlo vzájemné krizi čelit. „Rozdíly, které existují mezi Spojenými státy a Venezuelou v našem pohledu na svět, a v tom, jak si myslíme, že by měly být strukturovány vlády, a jak by se měly chovat, jsou jasné… Ale zároveň potřebujeme najít prostor, kde bychom se měli setkávat a hovořit spolu, a který tu v poslední době nebyl“, řekl Shannon. Co si o novém přístupu Spojených států k Venezuele, k Chile, Brazílii a k Latinské Americe myslí autor tohoto blogu, si asi dokážete představit. Moji čtenáři mě znají. Nebo ne?