Pětice zatčených při vloupání do ústředí demokratů předstupuje před soud - a dál to známe z filmu. Soudce ukáže na připlešatělého padesátníka: „Vaše jméno, prosím.“Muž: „James McCord.“Soudce: „Pojďte blíž. Vaše zaměstnání, pane McCorde?“McCord (tiše): „Bezpečnostní poradce.“Soudce: „Bezpečnostní poradce kde?“McCord (ještě tišeji): „U vlády. Ale už jsem mimo službu.“Soudce: „U vlády? Kde přesně?“McCord (sotva slyšitelně): „Ústřední zpravodajská služba.“Soudce: „Prosím?“McCord (musí si odkašlat): „CIA.“Kdo byli zadržení? Jeden z nich je před soudem charakterizoval jako anitkomunisty, prokurátor Earl Silbert jejich noční operaci popsal jako provedenou profesionálně a v utajení. Co o sobě uvedli před soudem a co o nich tehdy napsaly noviny?
Kapitola 3 - Profesionálové se spojením na Castra, CIA a Nixona
Zatčení lupiči
James Walter McCord alias Edward Martin
26. 7. 1924
Podplukovník letectva v roce 1970, po devatenácti letech, opustil CIA a založil si poradenskou firmu McCord Associates. Také vedl bezpečnostní kursy na Montgomery Community College. Je z Texasu, kde on i jeho žena absolvovali Baylorovu univerzitu. Mají tři děti: syna ve třetím ročníku vojenské akademie a dvě dcery. Žijí ve dvojpodlažním domě za pětačtyřicet tisíc dolarů v Rockville (Maryland) a jsou aktivními členy První baptistické církve ve Washingtonu. Deník The Washington Post napsal, že McCord je placený bezpečnostní poradce Výboru pro znovuzvolení prezidenta Nixona a předseda republikánů Bob Dole potvrdil, že má i další smlouvu - na poskytování bezpečnostních služeb pro stranické ústředí. Šéf Nixonova výboru, bývalý ministr spravedlnosti John Mitchell, řekl, že McCord byl zaměstnán, aby pomohl zavést bezpečnostní systém pro vedení republikánů (opatření a technologie pro ochranu osob a informací). V prohlášení z Los Angeles uvedl, že McCord a další zatčení „nepracovali na náš pokyn ani s naším souhlasem“. Doleův poradce řekl, že si není jistý, jaké přesně měly být bezpečnostní služby, na něž republikáni McCorda najali. Předseda Národního výboru Demokratické strany Lawrence O'Brien sdělil, že „incident s odposlechy vyvolává nejošklivější otázky ohledně politických metod, s nimiž jsem se setkal za poslední čtvrtstoletí. A žádné standardní prohlášení manažera prezidentovy kampaně o nevině nemůže tyto pochybnosti rozptýlit.“
Bílý dům komentář nevydal. Jako bezpečnostní koordinátor Výboru pro znovuzvolení prezidenta byl McCord podle tiskového ředitele této organizace Powella Moora najat 1. ledna 1972. Měl smlouvu na 1200 dolarů čistého měsíčně a kancelář ve washingtonském sídle Nixonova výboru na 1701 Pennsylvania Avenue. Pár dnů před vloupáním byl v Miami Beach, kde se chystají sjezdy republikánů i demokratů, aby „zajistil bezpečnost v hotelu, kde bude bydlet Nixonův výbor“. Kromě výplaty dostal McCord od výboru ještě 2836 dolarů na nákup a pronájem televizní a jiné bezpečnostní techniky. Moore řekl, že neví, kdo přesně ho najal, ale „John Mitchell to rozhodně nebyl“. McCord se podle Moorea nepodílel na žádné z předcházejících Nixonových kampaní, „protože CIA opustil až přede dvěma lety“. Na výplatní pásce Nixonova výboru byl ještě den po vloupání. Mitchell byl podle svého prohlášení zprávami o McCordově zatčení „překvapen a zděšen“: „Osoba, o kterou se jedná, je majitelem soukromé bezpečnostní agentury s řadou klientů a obchodních zájmů, o nichž nic nevíme,“ uvedl. K instalaci odposlechů v ústředí demokratů uvedl: „Pro takové praktiky v naší kampani není místo - nic takového nepřipustíme a nebudeme tolerovat.“ Dvě hodiny po vydání Mitchellova prohlášení řekl předseda republikánů Dole: „Je-li to skutečně tak, jak to vypadá, spolupráci s firmou pana McCorda rozhodně ukončíme.“ Právě McCord, který nechal na dveřích v podzemí Watergate lepicí pásku, jež upoutala pozornost ostrahy a prozradila vloupání, přiznal v březnu 1973 soudci, že on a jeho spolupachatelé byli k vloupání donuceni úředníky Bílého domu včetně Mitchella a prezidentova poradce Johna Deana. Vyšetřovatelům to významně pomohlo odkrýt celý případ Watergate. V roce 1974 vydal McCord knihu Útržek pásky - Příběh Watergate: Skutečnost a výmysly (The Piece of Tape - The Watergate Story: Fact and Fiction).
Frank Anthony Sturgis alias Frank Angelo Fiorini
9. 12. 1924 - 4. 12. 1993
Za války bojoval v americkém námořnictvu v Tichomoří. V roce 1958 působil podle záznamů FBI v kubánské provincii Oriente v revoluční armádě Fidela Castra a v tamní vojenské rozvědce. Castro mu svěřil i dohled nad havanskými kasiny, než je nechal zavřít. Už v roce 1959 ale Federální letecká agentura Sturgise identifikovala jako pilota, který nad Havanou rozhazoval proticastrovské letáky. Téhož roku Kubu také - se svým přítelem, šéfem kubánského vojenského letectva Pedrem Diazem Lanzem - opustil. Právě kvůli službě v zahraniční armádě přišel o rok později o americké občanství, floridský senátor George Smathers mu je ale pomohl znovu získat. Po invazi v Zátoce sviní (17. dubna 1961) vedl Mezinárodní antikomunistickou brigádu a cvičil třiadvacet kubánských emigrantů, kteří se vylodili v provincii Mantazas a zahájili guerillové operace. Domov a rodinu má v Miami, kde byl také podle záznamů FBI obviněn kvůli ozbrojenému incidentu. A tam se rovněž podle místních zdrojů snažil organizovat demonstrace Kubánců proti červencovému sjezdu demokratů.
Bernard Leon Barker
17. 3. 1917 - 5. 6. 2009
Podle emigrantů pracoval od americké invaze v Zátoce sviní pro CIA. Jeden z právníků pětice zadržených Douglas Caddy uvedl, že po třetí hodině v noci na sobotu 17. června 1972 mu zavolala Barkerova manželka, protože jí muž řekl, aby se Caddymu ozvala, jestliže jí on - Barker - nezavolá do tří. Sturgis a Barker (původem z Havany) byli známí mezi kubánskými emigranty v Miami, podle nichž udržovali rozsáhlé kontakty se CIA (konkrétně Barker měl intenzivní spojení s Frankem Benderem, operativcem CIA, který verboval do Brigády 2506, jež se účastnila invaze v Zátoce sviní). Pětapadesátiletý Barker a sedmatřicetiletý Sturgis se údajně objevili na květnovém setkání kubánských emigrantů, kde se představili jako zástupci antikomunistické organizace uprchlíků ze zemí-žalářů. Cílem akce bylo připravit demonstraci na podporu Nixonova rozhodnutí zaminovat vietnamský přístav Hai Phong. I Barker je veteránem americké armády (za války upadl do německého zajetí), pak pracoval u Kubánského úřadu pro vyšetřování (Castrova tajná policie) a v roce 1959 uprchl do Miami. Údajně byl jedním ze šéfů Kubánské revoluční rady, exilové organizace, která s podporou CIA připravovala invazi v Zátoce sviní.
Eugenio Rolando Martinez
Porušil podle prokurátorů v osmapadesátém roce přistěhovalecký zákon, když v soukromém letadle zamířil na Kubu. V Miami na Floridě, kde žije, má licenci jako realitní agent a notář.
Virgilio Gonzalez
Od roku 1959 pracuje v Miami, kde bydlí, jako zámečník u firmy Missing Link Key Shop. Podle majitele Harryho Collota je proamerický a proticastrovský.
230 tisíc dolarů a nevzdalujte se
Soudce Belson nařídil, že čtyři obvinění z organizované loupeže mohou být propuštěni na kauci padesát tisíc dolarů. Pátému, McCordovi, který měl ve Washingtonu osobní vazby, stanovil třicet tisíc. Žalobce Earl Silbert naléhal na soud bezvýsledně, aby obviněné nechal ve vazbě, protože při zatčení poskytli policistům falešná jména a odmítli spolupracovat, takže je pravděpodobné, že utečou, aby se vyhnuli soudu. „Byli dopadeni při činu, žaloba má silné důkazy a zatčení naopak dost peněz na útěk, jsou to profesionálové s tajným úkolem, a proto by neměli být propuštění,“ řekl prokurátor. Advokát Rafferty kontroval, že nikdo z pětice neměl střelnou zbraň, nikoho nezranil, a proto by zatčení měli být propuštěni. Čtveřici z Miami soudce uložil, že se nesmí vzdálit z Washingtonu a každý den se musí hlásit u soudu, McCordovi nařídil týdenní periodu.
Stáhněte si grafické přehledy nejdůležitějších aspektů aféry Watergate:
Vrátit se na předchozí kapitolu
Pokračovat na další kapitolu
- WATERGATE: Propojení - zneužití - krytí: Návod k použití autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1028/102741.jpg
- Zleva James McCord, Virgilio Gonzalez, Frank Sturgis, Eugenio Martinez a Bernard Baker zdroj: http://iml.jou.ufl.edu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1033/103202.jpg