Už jsem zde tuším napsal, že letní pauza v aktivitách EU je mi v dnešní době nepochopitelná (ostatně i ta zimní, trvající od prosincového summitu vždy tak do půli ledna). K důvodům k jejich zrušení, jakými byly už vloni rusko-gruzínská srpnová válka a letos lednová rusko-ukrajinská plynová krize, mohu – myslím – teď na začátku probouzení EU z letního spánku přidat fakt, že hospodářská krize vstoupila právě v letních týdnech (doufejme!) do nového, nadějnějšího stádia, a že v těchto chvílích už se v Evropě mělo horečně debatovat o tom, jak dál v neprůhledném světě bankovních operací, do jaké míry je zprůhlednit či regulovat, jak ochromit daňové ráje, co nechat tak a co radikálně změnit…
Svět podle Zdeňka Velíška (150)
EU před summitem G-20 v Pittsburgu
O tom, do jaké míry reformovat světové bankovnictví a regulovat finanční operace globálního ekonomického dosahu, má už ke konci tohoto měsíce jednat a rozhodnout summit G-20 v Pittsburgu. Jeho evropští účastníci by tam – podle mínění mnohých – měli přijít se společnou evropskou pozicí. Ale ta se bude na úrovni EU diskutovat teprve na mimořádném summitu ve Stockholmu v půli září, tedy těsně před jednáním v Pittsburgu! Mimochodem poprvé tak snad budeme moci posoudit, jak si povede švédské předsednictví, které zatím o sobě nedává příliš vědět. Řečeno na okraj: jednou z jeho priorit je například dojednání unijní politiky ve věci povážlivě narůstajících rozpočtových deficitů. Vědět něco o tom, jaký názor převládne v EU a jakou pozici zaujme v současné krizové době EK k tříprocentní hranici rozpočtového deficitu, tak jak ji určilo – ve zcela jiné době za zcela jiných podmínek – jedno z maastrichtských kritérií, by se v Česku hodilo právě teď, ve chvíli svízelných jednání o státním rozpočtu, kdy má předpokládaná výše rozpočtového deficitu paralyzující efekt. Ale na nějakém společném stanovisku v této věci zatím Unie ani příliš pilně nepracuje.
Z evropských státníků zatím jediný, Nicolas Sarkozy, vyhlásil, že už má jasno, s čím půjde do Pittsburgu. A že nehodlá čekat jako ostatní, jak se to všechno vyvrbí, spíš ostatní postaví před svá řešení jako před hotový fakt. Take it or leave it! Francie přijme ta opatření i bez vás, vzkázal Evropě, „a vy se pak zodpovídejte svému veřejnému mínění.“
Sarkozyho návrhy pro Pittsburg jsou rozhodně zajímavé svou obvyklou razancí. Ovšem, aby se právě na nich vystavěla evropská pozice k budoucnosti finančního a bankovního světa, na to – právě kvůli jejich radikálnosti – hlavně vůbec nestačí těch pár dní mezi summitem EU a summitem G-20. Sarkozyho ideje ale stojí za přečtení. Tady jsou. Budou vám brát dech nebo naopak vás nadchnou. Uvidíte sami:
Je Sarkozy fantasta, nebo jako první pochopil, co je třeba?
V projevu na shromáždění velvyslanců francouzské republiky odvíjí Sarkozy své závěry ode dne, kdy v r. 2008 nechala americká vláda padnout banku Lehmann Brothers a dále - v doslovném překladu - říká:
Toho dne zjistil svět, že kapitalismus založený na spekulaci a na bezmezné konkurenci mezi finančními domy představuje smrtelnou hrozbu pro reálnou ekonomii. Toho dne zjistily vlády, že nadále leží veškerá zodpovědnost za to, co se stane, jen na nich. Jen vlády mohly zabránit panice, znovu nastolit důvěru. Jen vlády mohly svými zásahy zabránit tomu, aby řetězové reakce nepřivedly na celé planetě vniveč úspory a práci desítek či stovek milionů lidí. Ten den státy konstatovaly, že bezpodmínečně musí úzce spolupracovat a že veřejné blaho je myslitelné jen v mezinárodním rámci (….).
Nebudu souhlasit s tím, aby ti, kdo nás uvrhli do nejhorší krize od r. 1930, měli i v budoucnu možnost provozovat stejné praktiky. Francie s tím nebude souhlasit! (…) Když dnes vidím, s jakou chutí velká švýcarská banka (UBS – pozn. autora) předává americkým finančním úřadům seznam několika tisíců svých klientů-podvodníků, říkám si, že se svět opravdu změnil. A Francie samozřejmě z toho vyvodí důsledky, co se týká francouzských podvodníků. Po této cestě musíme v Pittsburgu dojít až na konec a odhlasovat tam celý soubor takových protiopatření, která by od r. 2010 přinutila ke spolupráci všechny, kdo by se spolupracovat zdráhali.
(…) Francie přijde do Pittsburgu s mezinárodní iniciativou,navrhující zemím G-dvacítky nová pravidla transparentnosti, řízení a odpovědnosti, která se už v té době budou zavádět pro francouzský bankovní systém a finanční transakce probíhající ve Francii. (…) Také bude třeba směřovat k přijetí norem, které by skoncovaly se situací, v níž je krátkodobé spekulování výhodnější než dlouhodobé investování. V Pittsburgu nastolíme otázku kontroly spekulativních fondů. Jejich regulace je natolik nedostatečná, že jsou schopné dezorganizovat trhy. Také budeme spolu s FMI pracovat na odstranění systémových rizik, abychom už znovu nebyli vystaveni situacím, v nichž by se neúměrné zadlužení některých zemí stalo hrozbou pro finanční stabilitu celého světa. V těchto záležitostech bude Francie neústupná.
V tomto duchu se nesou i další stránky Sarkozyho projevu k francouzským diplomatům a v tomto duchu zřejmě Sarkozy hodlá mluvit i v Pittsburgu a možná už na mimořádném summitu EU v půlce září. Jestli v tomto předpokladu nezklame, budou jednání jak ve Stockholmu, tak v Pittsburgu, hodně zajímavá! Nejen pro bankéře, ministry financí a teoretiky mezinárodních peněžních trhů, ale i pro laiky. Pro obyčejné střádaly, malé investory, věřitele i dlužníky.
Už v této chvíli by měla budit obecnou zvědavost otázka, zda Sarkozyho slova obrážejí určitou náladu na evropské politické scéně vůči příčinám (snad už) doznívající krize, nebo jsou jen jeho osobními gesty (jako tomu u něho bývá dost často). To asi zjistíme podle toho, zda Sarkozy zůstane sám, či zda pro své ideje získá další reprezentanty politické a finančnické Evropy. A kolik jich případně získá. Je ovšem třeba počítat s tím, že politický svět zná Sarkozyho jako vynikajícího rétora, ale už ne jako stejně dobrého vykonavatele vlastních předsevzetí.
Pravda ovšem je, že co se daňových rájů a agentů švýcarské UBS a jejich nepoctivých amerických klientů týká, ledy se opravdu začaly lámat. Pravda je také, že by už do budoucna nikdo neměl mít možnost „ulejvat“ neviditelnou rukou (finančního) trhu peníze mimo dosah finančních úřadů a dokonce mimo dosah těch, kteří mu je svěřili (jako Madoff).
Mně osobně připadá tenhle příběh dnešního světa napínavější než detektivka.