Vzpomínám si, jak před řadou let bývalý prezident Václav Havel psal o tom, že českému národu chybí vize. Prý je to národ bez víry, bez Boha, s pobořenými kostely. A prý by tedy bylo dobré zamyslet se a nějakou tu vizi vymyslet, aby bylo pro co žít! Jeho slova však sklidila jen posměch. To bylo na konci devadesátých let. Uplynula nějaká doba a já se 25. června 2009 z tisku dozvídám, že Češi, ti obyvatelé české kotliny bez vize, po létech úsilí a nezměrné snahy zazářili, pochlapili se a vystoupali na nejvyšší příčku na světě - ve spotřebě piva!
Národní vize je naplněna!
Hle, vize! Václav Havel se spletl nebo dost dobře neznal „svůj“ národ. Češi přece mají odjakživa svou zřetelnou vizi, svůj chrám i svého Boha. Tou vizí je permanentní stav opilosti, tím chrámem je hospoda, tím bohem je výčepní! Vizí pravověrného Čecha je prokouřit se a propít do invalidního důchodu. To je stav nirvány, to je České nebe.
Co s tím budeme dělat? Vymřeme a zdegenerujeme na nemírné požívání alkoholu? Copak nás ani toto podivné, hnusné a poblité prvenství neprobudí k nějaké akci, k nějaké obraně sama sebe? Copak lidi nevidíte, že vás váš vlastní stát, který jste si zřídili, aby vás chránil, že vás tento stát nepozorovaně ničí tím, že je mu milejší vysoká daň z alkoholu a tabáku než vaše zdraví?! Kdo přetne ten začarovaný kruh toku peněz plynoucí z alkoholového byznysu, z cigaretového průmyslu, z herních automatů, z toho obchodu s lidskou slabostí a ubohostí?
Ale co to je deset milionů opilých Čechů v bezmála miliardové Evropě? Jeden takový bohémský, věčně opilý stát si Evropa klidně může dovolit. Cestovní kanceláře mohou Japoncům a Číňanům nabídnout zajímavé evropské extrémy – švédskou prohibici a prochlastané Čechy. Ve Švédsku zavzdychají nad krásami krajiny a v Čechách se nalijí pivem a ožerou.
Kdepak krize, naopak, český národ právě dosáhl svého maxima! Bezmezným úsilím všech svých opilců se prodral na světovou špičku ve spotřebě alkoholu a konečně tak naplnil svou nevyřčenou, ale zato žitou vizi – ne život v pravdě, Mistře Jane, ne život v hudbě, pane Smetano, ale život v opilosti, to je život Čechů.
Co s tím uděláme? A chce s tím vůbec někdo něco dělat?